Kurátor Luděk Lukuvka: Liberec se mění vlastně každých 30 let

Doba covidová protahuje otevření Severočeského muzea v Liberci. Spousta lidí se těší na nové interiéry, ale je tu i další důvod, proč do muzea zamířit neprodleně, jak to bude možné. Je jím výstava Liberec kontra Reichenberg, která mapuje proměnu města v posledních dvou staletích. A je krásná.

Liberec je město, které v za posledních 200 let prošlo výraznou změnou, vlastně sérií změn, jako málokteré v Českých zemích. Z původně poddanského městečka pod horami se díky textilnímu průmyslu poměrně rychle v 19. století stalo „českým Manchesterem“, pulzující průmyslovou metropolí, ve které stály, jak psal Jan Neruda, paláce vedle chatrčí. Podepsala se na něm války století dvacátého i poválečná výměna obyvatel a dá se říct, že město prochází zásadními změnami skoro každou generaci. Naše polistopadová restaurace kapitalismu není výjimkou.

Nová výstava v muzeu není jen zajímavá „srovnáváním“ dnešního a zmizelého Liberce, které je dnes tak populární. Skrze originální a dosud nezveřejněné fotografie Rudolfa Ginzela (prastrýce známého jizerského pábitele Gustava), unikátní modely historických libereckých domů nebo i obrazy libereckých malířů přibližuje tvář města, které už není, ale stejně tak i tváře a život jeho obyvatel. A ten je často tak jiný, třeba skrze jejich bídu, že si ho už ani neumíme představit. Jen některé ulice a domy zůstaly a my je můžeme poznat a podívat se na ně zase trochu jinak.

O výstavě, proměnách města a i plánech Severočeského muzea jsme si povídali si s jejím autorem, kurátorem Severočeského muzea Luďkem Lukuvkou.

 

Muzeum připravilo výstavu Liberec kontra Reichenberg, která se věnuje proměnám města od dejme tomu za posledních 100 až 200 let, ale upozorňuje návštěvníky i na zajímavé stavební památky, říkám to dobře?

Ano, je to tak. V zásadě ta výstava je určitým prvním výkopem k sérii výstav týkajících se architektury a urbanismu Liberce

V současné době pandemie se lidé do muzea nedostanou, ale připravili jste sérii videí, která mají být určitou pozvánkou i přiblížením výstavy. Kolik jich máte a čeho všeho se budou týkat?

Původně jsme uvažovali asi o deseti videích, momentálně máme roztočeno 6 z nich, nakonec se nám seznam témat utěšeně rozrůstá. Natočen je Nejstarší dochovaný obytný dům, Dům politické výchovy Pavla Švancera, roztočený máme dvoudílný „speciál“ o dolním centru, Tiskárny (bývalá Severografia), architekturu Jacoba Schmeissnera (Liebiegovo městečko, ad. stavby), chystáme Tržní náměstí s bazénem, Textilanu, sídliště Králův Háj, ad..

Jde průřez jednotlivými tématy na základě artefaktů vystavených na výstavě, ale rádi bychom tu výstavu rozšířili o další témata na výstavě nezastoupená z prostorových důvodů.

Všiml jsem si, že spolupracujete s památkáři z NPÚ, ještě s někým?

Oslovili jsme Kancelář architektury města (KAM), Jiřího Janďourka, Zuzanu Koňasovou, ad., architekty z ateliéru re: architekti (projekt náplavky)… Rádi bychom ke spolupráci na jednotlivých dílech přizvali i osobnosti z TUL, jako je třeba Osamu Okamura. Rád bych také přivedl k tématům někoho mimo Liberec, ale to zatím nechci prozrazovat:)

Diváci si ve videích všimnou, že na výstavě máte instalované detailní modely domů a památek, které v Liberci stojí nebo již ne, kdo Vám s nimi pomáhal?

Tyhle modely jsou artefakty samy o sobě, na nich je výstava také dost postavená. Jde o to, že léta byly v depozitářích v hodně špatném stavu, nebyl o ně příliš zájem. Některé jsme opravili, jiné čeká ještě náročnější restaurování. Modely starší architektury Liberce jsou třeba z 60. nebo 70. let, mají různá měřítka a jsou vyrobeny z různých materiálů, navíc vykazují i přes zub času dobré řemeslné zpracování, které se dnes už tolik nevidí.

 Liberečáci budou mít možnost poprvé ty modely spatřit a srovnat je s reálnými stavbami. Navíc některé z nich byly vyrobeny i z toho důvodu, že zobrazují neexistující části města. To je příp. kartonového modelu severní části Sokolovského náměstí s původním Soukenickým divadlem a dnes již zbořenými soukenickými domy.

Zdá se, že se v poslední době lidé o historii Liberce začínají víc zajímat. Vychází publikace, pořádají se přednášky, oblíbené jsou stránky s historií města na sociálních sítích. Je to i cíl Vaší výstavy? Prohloubit zájem Liberečanů o vlastní historii města?

Přesně tak. Navíc jsme se rozhodli podpořit i iniciativu mimoinstitucionální, jako je třeba facebooková stránka Tomáše Janků Liberec minulosti a budoucnosti. Pomohli jsme vytvořit video srovnávacích fotografií staršího a současného Liberce.

 Velký zájem o Liberec vnímáme jednoznačně pozitivně, a i když třeba na sociálních sítích hraje prim určitá nostalgie, je dobré ten zájem využít v širší platformu něčeho co bych nazval „péčí o veřejný prostor“. 

Dlouhodobě spolupracujeme třeba s Boveraklubem, spravujeme z jejich sbírky mnoho fotografií týkajících se Liberce.

Zmínil jste, že chystáte i další výstavy. Ty budou zaměřeny také na památky architekturu a hmotnou kulturu nebo budou například pojaty tematicky? Víme třeba, jakou osudovou roli hrála v dějinách Liberce otázka národnostní nebo jaký měl význam rozmach textilního průmyslu..

Zmínil jste osudovou národnostní roli v dějinách Liberce. Chtěli bychom např.  tematizovat zásadní výměnu obyvatelstva v roce 1945 na příkladech pozdějších proměn Liberce, tedy to, jak tenhle zásadní politicko-sociologický aspekt ovlivnil jeho podobu. Kolik domů se zbořilo, nakolik to byl i důsledek minulosti, nebo naopak snaha o smazání této minulosti a obecně německého živlu v dějinách Liberce.

 Nejdřív ale přijdou na řadu témata libereckého industriálu, ideologicky zabarvené architektury, atd. Ale k těm chystaným tématům bych zmínil: Liberec v krajině – krajina v Liberci, Unikátní specifikum liberecké topografie, terénu, hor, zahrad, zeleně.. Subkultura v Liberci? Androš, vlasáči, devadesátky, kluby…Josef Syrowatka, Otfried Preussler- paradoxy života v Sudetech na příkladu dvou osudů jedné rodiny, Příběhy vil (vila „rozhlasu“, Liebigova vila, méně známé příběhy…), Město jako organismus, město jako stroj …

Výborně. Na závěr asi to nejdůležitější. Kde najdou lidé možnost vidět Vaše videa a hlavně: kdy myslíte, že se otevřou brány muzea i Vaší výstavy?

To je námětem nekonečných hovorů, kdy otevřeme, tajně doufám, že by v květnu mohlo být otevřeno, ale nevíme nic… Videa je možno shlédnout na Facebooku, případně  Youtube kanále Severočeského muzea.

Každý týden chceme přinést jedno video. K vidění jsou například zde

 

Tak děkuji za rozhovor, Vaši práci pro město a těšíme se v nově otevřeném muzeu!

Otázky kladl Jaroslav Tauchman

 

 

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jablonecká energetická a.s. je městskou společností a funguje již od 90. let 19. století. Jejím primárním cílem je postarat se, aby občané Jablonce nad
  Chrastavský starosta Michael Canov (STAN/Starostové pro LK) je senátorem šest let a svůj mandát by rád obhájil. Za těch šest let o jeho
Halina Doležalová, nynější staniční sestra sterilizačního centra, pracuje v Krajské nemocnici v Liberci již od roku 1985. Za svůj kariérní život dokázala mnohé, jedním
Milan Starec žije přímo na hranicích s Polskem. Nedaleko od jeho bydliště se nachází nechvalně známý hnědouhelný lom Turów, který lidem v bezprostředním okolí