Přinášíme Vám pozvánku na přednášku, která se bude týkat problematiky dobrovolného odchodu ze života, fungování hospiců a dalších otázek, která jakoby byla v naší společnosti tabu, ač jsou (nebo spíše právě proto) spojeni s fenoménem smrti člověka. Nechceme se nyní, ikdyž je náš názor jakýkoliv- i odlišný, k tomuto tématu vyjadřovat, ale jsme rádi za každou věcnou debatu k němu.
Hodnota člověka nespočívá ve funkci jeho svěračů
prim. MUDr. Viola Svobodová
MUDr. Viola Svobodová je primářka hospice v Brně. Na prosbu občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj přijede přednášet do Liberce. Seminář bude dne 25.9.2008 v knihovně Krajské nemocnice v Libereci od 10 hodin. Nenechte si její přednášku ujít.
Mimo paní Svobodovou bude hostem semináře i paní MUDr. Marie Svatošová, zakladatelka hospicového hnutí v České republice a Mgr.Jiří Prokop PhD., ředitel hospice v Rajhradě.
Více informací můžete získat na stránkách občanského sdružení Hospic pro Liberecký kraj
www.hospicliberec.cz
nebo na adrese:
o.s. Hospic pro Liberecký kraj
Halina Doležalová, předsedkyně
Purkyňova 589
46001 Liberec 1
tel:723 967 035
email:hospic@hospicliberec.cz
Ještě jsem neměla dokončený příjem pacienta a už mě žádal o eutanázii. Šlo o muže středního věku, velmi vzdělaného, v životě užitečného a úspěšného- a nyní byl ochrnutý od pasu dolů z důvodu slábnutí svalů. Věděl, že onemocnění bude pokračovat, že za čas nebude moci mluvit, polykat, pak možná i dýchat. Měl obavy nejen z utrpení, ale také jak se na něho budeme dívat. Tento člověk potřeboval být ujištěn nejen slovy, ale i naším přístupem k němu, že ho považujeme za plnohodnotného člověka i nyní, když už nemůže tvořit. Mluvili jsme spolu o tom, že jsou ještě hodnoty jiného druhu- např. hodnoty prožitkové, ještě může poslouchat hudbu, číst knihy, leccos z toho, na co dříve neměl pro práci čas. A že jsou hodnoty ještě hlubší- hodnoty vztahové. A když už nic nemůžeme, můžeme ještě odpouštět, můžeme ještě milovat. Zasmál se a ledy mezi námi byly prolomené.
Řekla jsem mu, že pro nás má hodnotu člověk jako takový, nezáleží na tom, v jakém stavu se nachází jeho tělo. Protože každý člověk je originál.
Ten člověk ve volných chvílích maloval, věděl tedy, co je to originál a jakou cenu mají originály. Často se nám některé nelíbí, některé nepochopíme, ale přesto mají cenu….
Teď už byl klidný. Už eutanázii nechtěl. A nakonec neumíral tak, jak si představoval. Jednoho rána se cítil slabý. Zavolali jsme dceru a manželku. Mluvili spolu, rozloučili se a on úplně v klidu, bez známky dušení, skonal. Jsem šťastná, že jsem mohla jeho žádost o eutanázii takhle uzavřít. Kdykoli potkám jeho manželku, vděčně vzpomínáme na chvíle, které nás spojily. Stala se z ní velká přítelkyně našeho hospice.
(ukázka z knihy Proč NE eutanázii)