Kdo žije v Liberci a netrpí zrakovými problémy, nemohl si v poslední době nevšimnout reklamních ploch, ze kterých se na nás usmívají dvě bodré, zdravím kypící tváře zdejších politiků. I když volby jsou tu co nevidět, mýlil by se ten, koho by napadlo, že jde o reklamní kampaň ODS případně sebepropagaci Jiřího Kittnera (současného primátora Liberce) a Radima Ziky (kandidáta ODS na hejtmana Libereckého kraje). Každý, kdo dovede číst se totiž při podrobnějším studiu zmíněných billboardů dozví, že ve skutečnosti se jedná o pozvánku na charitativní akci „Primátorský den solidarity“ a že obě sympatické osobnosti zdejší politiky tuto bohulibou akci svým jménem toliko zaštiťují.
Jaké je sémantické sdělení této reklamní kampaně? To oficiálně uváděné bude zhruba toto: Pojďme se zdarma všichni společně pobavit do Tipsport arény s Bílými Tygry Liberec etc. a navíc podpořme dobrou věc – pozvedněme slabé, kteří neměli v životě takové štěstí jako jsme měli my.“ Našemu podvědomí však stejná kampaň říká: „Podívejte se, jak dobří a altruističtí lidé jsou Jiří Kittner s Radimem Zikou, kteří dokáží skloubit příjemné s prospěšným – dát lidem zábavu a ještě získat peníze pro charitativní účely.“
Na celé věci je zajímavá paralela mezi touto reklamní akcí a současnou předvolební kampaní ODS. Mám na mysli rozpor mezi pozlátkem fikce, kterou nám obě kampaně v růžových barvách líčí a poněkud drsnější každodenní realitou. Předvolební kampaň ODS nám prostřednictvím svých reforem slibuje samé světlé zítřky a sociální jistoty (např. zde ), v praxi jsou však dopady reforem zcela asociální (mimochodem co si myslí o solidaritě a mocenské úloze ODS její vysoce postavení členové se můžete přesvědčit např. : zde ). Stejně tak liberecká ODS (jíž jsou Jiří Kittner a Radim Zika významnými exponenty) se dokáže chovat nadmíru solidárně a altruisticky – ovšem takřka výhradně vůči silným investorům, případně vůči svým současným či bývalým členům (např. zde ).
Na stránkách Jiřího Kittnera (zde ) se lze také dočíst, že v šesti dosavadních ročnících Primátorského dne solidarity „se vybralo celkem 5.177.767,- Kč a že díky loňské sbírce má Léčebna dlouhodobě nemocných Krajské nemocnice Liberec deset nových polohovacích lůžek.“ Výtěžek jednoho primátorského dne tedy činí cca 860.000,-Kč, což je na jednu stranu značně vysoká částka, zvláště pokud by byla vybrána převážně od fyzických osob. Při pohledu na loga sponzorů, resp. jejich ekonomickou sílu, už ale dochází k relativizaci výše uvedené sumy peněz. Nelze si také nepoložit otázku, jaké jsou celkové náklady takovéto akce a zda by v této souvislosti nebylo účelnější věnovat peníze potřebným přímo, bez celého toho humbuku kolem. Tím se ale znovu dostáváme ke skutečnému zacílení celé charitativní akce…
Proč peníze věnovat někomu v tichosti, když je možno kolem toho uspořádat bombastickou PR show. Její strůjci budou spokojeni a ti slabí obdarovaní protestovat nebudou – s vděčností přijmou každou korunu, kterou dostanou. Případní kritici, najdou-li se vůbec nějací, pak budou umlčeni a ostrakizováni, protože charita je už ze své podstaty nedotknutelná.
Aby nedošlo k nepochopení, tento text není namířen proti výše uvedené charitativní akci (přesněji proti její charitativní části) nebo vůči charitě obecně. Přestože jsem toho názoru, že „pozvedávat slabé“ by v daném případě mělo (např. namísto nesmyslných investic do megalomanských projektů typu „Centra vzdělanosti“) především naše město, jde jistě o dobrou a prospěšnou věc, když peníze konkrétních lidí dokáží konkrétním lidem pomoci. Charita v tomto nezištném smyslu je krásná a záslužná činnost. Parazitování na charitě je ale hostina supů a hyen.
Jan Drápalík
Názory v této rubrice se nemusí shodovat s názory redakce