V článku, který jsem před nějakou dobou zde zveřejnil, jsem se pokusil nastínit praktiky libereckých ubytoven. V následující práci bych se chtěl věnovat praxi jednoho z podnikatelů v oblasti pronájmu bytů.

Jedná se o pana Urbana, který v Liberci vlastní několik bytových domů. Dále pak ve Frýdlantu v Čechách, údajně i v Praze. Informaci o nemovitostech v Praze však nemám ověřenou, jde však o tvrzení několika obyvatel, kteří žijí v jeho bytech.

Nemovitosti které vlastní jsou povětšinou v katastrofálním stavu, chybějící okna na chodbách, rozpadající se schody, vchody bez dveří apod. Tento „standart“ je přítomný u téměř každé z nemovitostí pana Urbana. V tomto článku se budu věnovat jedné z nich. Jedná se o lokalitu ve Františkově. Tato nemovitost patří k nejhorším lokalitám, jaké jsem měl možnost v Libereckém kraji poznat.

V objektu žije několik sociálně slabých rodin a pár starousedlíků, kteří ještě pamatují dům, za který se nemuseli stydět. Nehorázné nájmy za byty, kde se stále topí tuhými palivy, jsou zde standardem. Kvalita ubytování výši finančním prostředkům, které musí rodina vynaložit, však zdaleka neodpovídá. V tomto domě je ale hlavním problémem zničený odpadní systém a řadu let nevyvezený septik. Ten již stačil zaplavit sklep. Ze zdi trčí odpadní trubka ze které tečou splašky a fekálie. Lidé přes ně musí doslova skákat. Jeden strážník městské policie při pohledu na chodbu dokonce vyzvrátil obsah žaludku.

Dalším problémem, který je způsoben zanedbáním celého odpadního systému, je malý výtlak vody. Proto lidé v nejvyšších patrech nemají tekoucí vodu, resp. jim teče jen velice slabě. Kontrola z hygienické stanice sice žádnou závadu na vodě nezjistila, lidé jsou ale radši opatrní a převařují ji, nebo kupují vodu balenou.

Někteří obyvatelé situaci řeší také tím, že majiteli dávají menší částku z nájmu, jelikož kvalita bydlení neodpovídá standardům uvedených ve smlouvě (nejde voda, pach, špína apod.). To je ovšem celkem nebezpečná metoda k tomu, jak majitele donutit k činnosti. Pokud podnájemník neodvádí menší částku se souhlasem majitele a nemá to potvrzené písemně, tak se vystavuje nebezpečí soudního vymáhání dluhu a vystěhování z bytu.

Výše zmíněná kontrola pracovníků hygienické stanice se však zatím míjí účinkem. Pan Urban dostal na napravení technického stavu odpadního potrubí nejprve lhůtu 14 dnů. Slíbil, že jej nechá opravit. Tuto lhůtu však nedodržel. Ta mu byla po-té prodloužena do konce června, avšak ani tento závazek nesplnil. Nyní je termín, do kdy má situaci napravit, stanoven na začátek července. Dle mého názoru to však dopadne stejně, jako v předcházejících případech.

Hygienická stanice nemá bohužel žádné páky, jak majitele donutit k nápravě stavu a ten si toho je dobře vědom. Další možností by bylo podání stížnosti na stavební úřad. Ten může objekt nechat uzavřít. Toto řešení je však dvousečné, jelikož by museli odejít i všichni podnájemníci. Většina tamních obyvatel chce žít v odpovídajícím prostředí, snaží se uklízet a prosí majitele o nápravu stavu. Všechny apely byly však zatím marné.

Tímto krátkým shrnutím jsem chtěl poukázat na to, že ne za všechny zničené domy mohou jejich tzv. nepřizpůsobiví obyvatelé. Tento pohled se většinové společnosti snaží vnutit různí „odborníci“ na problematiku sociálně vyloučených. Tito populisté typu Řápková, Čunek, Doubrava a další, jsou však pouhými parazity. Stejně tak, jako osoby podnikající v oblasti ubytovávání vyloučených občanů, kteří se na okraji společnosti ocitli z rasových, nebo sociálních důvodů.

Obrázky z domu, kde musí žít a platit nájemné panu majiteli několik libereckých rodin, si můžete prohlédnout.

Jan Baďura