Už nějaký čas kritizujeme, že vedení Liberce postupuje nekoncepčně a bez dlouhodobé vize, kam město vést.

Je to vidět na řadě věcí, ale nyní si to dovolím demonstrovat na tom, jak se proměňují názory na budoucnost letiště. Jedno rozhodnutí se obratem ruky mění ve zcela jiné a chybí kontinuita v rozhodování o tak významném majetku, jakým letiště je.

Mám stále v paměti, jak si ekonomický náměstek Jiří Šolc (Liberec občanům) chtěl „naplivat do očí“ při představě, že by někdy měl prodat letiště. V květnu 2011 se vyjádřil takto: „Přestože je krize, neplánuji prodej letiště. To bych se sám před sebou styděl, musel bych si naplivat do očí. Jen v jediném případě bych byl ochoten ustoupit, sice kdyby městu hrozil konkurz.“

Nevím, zda se něco událo ohledně toho plivání, ale o půl roku později bylo všechno jinak. Koncem roku 2011 schválilo město rozpočet počítající s prodejem letiště v roce 2012 a současné vedení města protlačilo záměr prodeje letiště zastupitelstvem. Nicméně s dovětkem, že letiště zůstane letištěm i po jeho prodeji a nebude možné jej využít jinak než k létání.

Kupec se však nenašel ani v roce 2012 ani v roce 2013 a vedení města začalo jednání s neprůhlednou firmou Czechvision Holding a.s. o využití areálu na přistávání a následnou montáž bezpilotních systémů do letadel. Otázky kolem tohoto projektu se jen kupí, odpovědi na ně nejsou a jeho realizace je více než nejistá. Neustále je ale zdůrazňováno, že funkce letiště včetně heliportu pro záchranku bude zachována a přidá se i balónové létání. 

Současně jsou na besedách k návrhu územního plánu občané, kterých je oproti sérii projednávání v minulém kole poskrovnu, ohledně letiště ujišťováni, že „město počítá v návrhu územního plánu s jeho další existencí a rozvojem bez ohledu na to, kdo bude plochu mezi Růžodolem a Ostašovem vlastnit.“ Alespoň to město tvrdí na svých webových stránkách.

V programu květnového zastupitelstva se ale objevil návrh na k aktualizaci Zásad územního rozvoje Libereckého kraje. Co v něm je? Nic jiného než zrušení letiště a  nalezení nového funkčního využití.

A to prosím krátce potom, co si mohli všichni občané Liberce ve zpravodaji od paní primátorky přečíst, že zrušit statut letiště je téměř nemožné… Najednou se na zrušení letiště začalo pracovat a vše je naruby.

Nechci na tomto místě hodnotit, zda je tento krok správný či nikoliv (to je na samostatný článek), ale poukazuji na naprosto nekoncepční práci současného vedení města Liberce.  Jak se má občan nebo podnikatel v tomto chaosu vyznat a jak má mít nějakou jistotu, že to, co se řekne dnes, bude platit i zítra?

Nedivím se, že městu nechtějí banky půjčovat – do obchodu s takto nestálou institucí bych také nešel. Mám z toho všeho pocit, že vedení města složené z ČSSD, LO, USZ a bývalých VV nemá žádnou koncepci, jak Liberec vést, ani cíl, kam ho směrovat. Jeho rozhodnutí jsou vesměs náhodná ve smyslu vždy zalátat aktuální problémy a nepřemýšlet o důsledcích jednotlivých rozhodnutí. Maléry hrne město před sebou, dluhy se kupí a nějaké dlouhodobé řešení je v nedohlednu.

Na podzim roku 2012 byl ještě Jaromír Baxa, když mluvil o zásadních finančních problémech města, označen za šiřitele poplašných zpráv a ničitele pověsti města. Uplynul půlrok a město začíná přiznávat, že je reálně ohrožena jeho platební schopnost.

Nebylo by vhodnější pohlédnout nepříjemné realitě, kterou nám zanechala dvacetiletá vláda ODS v podobě dvoumiliardového dluhu, do očí a začít s tím něco dělat? Neochota poslouchat názory a návrhy opozičních stran a hlavně ne Změny pro Liberec zjevně k dobrému řešení nevede. Vládnout stylem „po nás potopa“ (rozuměj po volbách) není to, s čím bych mohl souhlasit a Liberci, který mám přes všechny problémy rád, to nic dobrého nepřinese.