nášLiberec

Search

Mosty

Znám mostní krasavce z barevných pohlednic, z filmů o přírodě z mnoha světadílů. Mosty z historických příběhů. Pražské, po kterých jsme chodili v rámci školních výletů i těch z jižních Čech, co se nad vodami klenou už stovky let. Mosty přes Nisu v mém kraji. V blízké Žitavě přes Mandavu. Mosty ze železobetonu, ale i ty velmi staré, v jejichž základech jsou vaječné skořápky. Mosty zavěšené mezi stromy nad propastmi, nad kterými se i vám bude tajit dech.

 

Z vyprávění znám mosty, jako ten z bitvy u Remagenu, prastarý francouzský, který zná každý, kdo se učil francouzštinu. Mosty přes Tiberu, horské mostky v Alpách. V hustém jihoasijském porostu mosty spojují břehy Mekongu. Znám dobře mosty ve svém kraji, přes Jizeru v Příšovicích, most přes Nisu v Machníně a v Bílém Kostele, v Loučné „U Wienerů“.

Ten na Temži uprostřed Londýna u starého gotického hradu. Všechny je znát nemusím. Jsou jistě i v Paříži, Moskvě, Berlíně, široké a mohutné jako vrata do podsvětí. Nerozeznám je od vozovky plné ruchu, od řeky aut, milionu tun vody, co pod mosty teče. Moře vody a zlatá brána ve Frisku, mosty přes řeky a říčky, kterým se jména nedávají. Mostem může být i kus prkna, pár šroubů, základy z kamene.

Most tu je a věky slouží. Nejen, že spojuje dvě odlehlé strany břehu, mosty  tu jsou, aby k sobě přiblížili lidi, co po nich chodí z jedné strany na druhou. Staví se na nich barikády (pražský Most barikádníků) nebo i mění špioni, jako v Berlíně nad Sprévou – kus za kus, z ruky do ruky. Z mostů se i skáče s vidinou řešení osobních problémů, z rozchodu se slečnou.

Mosty jsou i u Jablunkova a rozdělují kdysi Československo na dva kusy, Česko a Slovensko. Mosty jsou i vozovky plné děr, jako nebe s hvězdnatou oblohou. Na jedné straně Seiny v Paříži prodávají ,,bukisté“ knížky, na druhé straně mostu nad Sprévou v Berlíně shodili fašisté mrtvé tělo Rósy Luxemburkové do kalných vod….

Most, jako ten v Sarajevu, se stal symbolem nezničitelnosti a porozumění. Mosty jsou i ty, co nestavíme jen z betonu a kamení. Jsou tu, aby se na nich sešla jedna strana s těmi druhými. Je těch mostů i u nás velká potřeba. Coby kamenem dohodil od libereckého krajského úřadu máme i my jeden takový most přes Nisu. Tam všude kdysi stála voda. Hned vedle je stanice tramvaje „Na Rybníčku“.

Mostů je všude spousta a jsou to po většině stavby, na které je radost se podívat. Nechoďme kolem nich, jako  by to byla jen samá voda. Most je tu i pro naše potěšení. Není-liž pravda?
                            Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče