Město Liberec zřídilo svou první bezdoplatkovou zónu, tedy vymezilo lokalitu, kde nebude možné pobírat sociální dávky. To má omezit byznys s chudobou. Odborníci ale varují, že takový přístup pouze supluje skutečnou sociální práci a ve finále situaci ještě zhoršit.
V Liberci je první bezdoplatkovou zónou objekt Vojanova 138, který patří soukromému podnikateli, který zde za příšerných podmínek ubytovává většinou romské rodiny a pobírá na ně nemalé dávky od státu, aniž by se tyto peníze dostaly k potřebným nebo byly směřovány do zkvalitnění samotného bydlení. Objekty ve Vojanově ulici patří podnikatelům Alexandru Urbanovi a Radimu Urbanovi z Prahy.
„Stav ve Vojanově ulici už nešlo řešit standardními nástroji sociální práce a sociálního začleňování, dlouhodobě se tam situace jen zhoršovala a úřad práce již před několika měsíci sám vyplácení doplatků zastavil. Jsem rád, že magistrát potvrdil veškerou naši argumentaci, tedy fakt, že v dané oblasti dochází k významné eskalaci rizikových jevů a je zde také ohrožena řádná výchova dětí. A samozřejmě vyhlášením zóny cílíme i na eliminaci intenzivních sousedských sporů a pochopitelně také na byznys s chudobou, jehož jsou obyvatelé domu dlouhodobě středobodem,“ vysvětlil náměstek primátora pro kulturu, školství, sociální věci a cestovní ruch Ivan Langr, který žádost pro vyhlášení zóny připravil.
Vojanova ulice patří dlouhodobě mezi místa se silným sociálním zatížením. V oblasti se v těsném sousedství vyskytují hned tři bytové domy, které velmi často slouží jen jako objekty migrujícího sociálního vyloučení. Tedy jako „přestupní stanice“, odkud se vyloučené osoby, veskrze čerpající dávky sociální podpory a hmotné nouze, dále stěhují do jiných lokalit Liberce, často do nemovitostí totožného majitele, jako je tomu v případě Radima a Alexandra Urbana, kteří i v Liberci historicky vlastnili a vlastní velice problémové lokality.
Přístup, který zvolil Liberec ale má i své kritiky. Odborníci na sociální začleňování upozorňují, že se může jednat jen o rezignaci na skutečnou sociální práci, která má pomoci chudobou postiženým a tím i celé společnosti. v Liberci ale nebyla bezdoplatková zóna vyhlášena plošně, jako například na Kladně, ale pouze na konkrétní ubytovací objekty obchodníků s chudobou.
„Místo toho, aby se využila dnes již dobře známá opatření podpory sociální integrace – sociální práce, sociálního bydlení, dluhových poraden, aktivní politiky zaměstnanosti ve spojení se sociálním podnikáním či společensky účelnými pracovními místy. K většině lidí se nedostane nic z této podpory.“ , upozorňuje Martin Šimáček, ředitel Institutu pro sociální inkluzi s tím, že ale cílit na konkrétní objekty, jako je tomu v případě Liberce, je daleko lepší přístup než vyhlašovat bezdoplatkové zóny plošně.
