Každoročně volí v Německu die Gesellschaft für deutsche Sprache (obdoba našeho Ústavu pro jazyk český) „Wort a Unwort des Jahres“, neboli slovo roku v pozitivním smyslu a das Unwort pak logicky v negativním významu.
Kritéria pro volbu prvního jsou jasná a srozumitelná. Hledá se slovo, které zaznívalo nejčastěji při veřejných diskuzích ve společnosti, nebo bylo jinak charakteristické pro uplynulý rok.
V druhém případě je to již trochu složitější, neboť paleta nominovaných výrazů bývá právě díky obecnější definici širší a to výrazně ztěžuje práci poroty. Jako vhodné vidí porotci výrazy, které „ jsou věcně hrubě nepřiměřené, případně nerespektují a zraňují lidskou důstojnost“. V minulosti se ve většině případů jednalo právě o označení osob nebo jevů ve společnosti výrazy, které byly v daném kontextu jednoduše neadekvátní a často i hanlivé, pro ty jichž se týkaly.
Zrovna v minulém roce bylo ale zvoleno slovo “alternativlos“. Němčina si potrpí na složeniny, které jsou do češtiny často jedním slovem nepřeložitelné. Tak je tomu i v tomto případě. Významově můžeme tento výraz přeložit jako neexistenci jiné možnosti, nebo nemajíc alternativu.
Zajímavá na této volbě je skutečnost, že z 624 došlých návrhů na tento pochybný titul se tentokrát porotci rozhodli pro toto slovo z jiných důvodů, než že by nejlépe naplňovalo výše zmíněnou, byť i trochu širší definici. Ve zdůvodnění své volby se totiž porotci soustředili na kritiku politiků. Obviňují je, že používáním tohoto slova se snažili manipulovat veřejné mínění, protože tento výraz v souvislosti jak například s finanční pomocí Řecku, tak zdravotnickou reformou, rozšířením letiště ve Frankfurtu, železničním projektem Stuttgart 21, či mnoha jiných kauz, se snaží vzbudit u občanů dojem nevyhnutelnosti těchto záměrů a tím i nepotřebnost diskuse o nich.
Ve svém zdůvodnění zmiňují porotci výslovně i další nepříznivý dopad na celou společnost a tím je podle nich právě rostoucí znechucení politikou napříč všemi vrstvami obyvatelstva právě díky podobným praktikám.
Tím se dostáváme malou oklikou k původnímu tématu korupce. Nejsem si jist, ale domnívám se, že v Čechách se podobné volby oficiálně nepořádají. Je to na jednu stranu jistě škoda, na druhou stranu by tato volba způsobila buď téměř neřešitelné dilema, v které kategorii by slovo korupce mělo být vyhlášeno vítězem, nebo by muselo dojít k světově zřejmě unikátnímu řešení, kdyby bylo v obou kategoriích vyhlášeno vítězem. Na první pohled a podle německých kritérií se zdá být slovo „korupce“ jasným a téměř bezkonkurenčním kandidátem na slovo roku 2010 (včetně mnoha let minulých a s nadějí, že již snad ne mnoha budoucích).
Bylo bezpochyby jedním z nejčastěji používaných slov v rámci veřejné diskuse. Díky loňským parlamentním, komunálním a senátním volbám se toto slovo stalo i charakteristickým pro uplynulý rok. Přesně definované podmínky pro udělení titulu slovo roku jsou tedy jednoznačně splněny.
Vezmeme-li ale v úvahu právě ono výše uvedené zdůvodnění poroty pro udělení titulu v kategorii „negativního“ slova roku, nastává to výše zmíněné, těžko řešitelné dilema. Těžko bychom totiž hledali jiné slovo, které bylo (a stále je) ze strany českých politiků tak hrubě zneužíváno a jímž lze tak úspěšně manipulovat. Slovo korupce se stalo volebním sloganem téměř všech politických stran. Stalo se vstupenkou do politiky i nástrojem k likvidaci politických protivníků, stalo se účinnou zbraní bez ohledu na oprávněnost nebo adekvátnost použití.
Stalo se i vhodným prostředkem k zdiskreditování nepohodlných politických noviců, kteří začali být zaběhnutým a sofistikovaným mafiánským politicko-podnikatelským strukturám nebezpeční. V této souvislosti je s podivem, jakou pozornost věnují některá média a posléze i vyšetřovací orgány policie přesunu v podstatě směšných finančních částek mezi členy jedné strany za údajným účelem „kupováním si lojality“ na jedné straně a malou pozorností, až netečností, ke korupčním aktivitám v řádech stamilionů na straně druhé… Výroky o nutnosti boje proti korupci se staly stále častěji opakovanou mantrou z úst právě těch, kteří vybudovali tento celý na korupci a klientelismu založený a k jejich vlastnímu prospěchu fungující systém.
Že je nutno tento systém „Oslíčku otřes se“ ubránit za každou cenu, dokazují tito v pozadí stojící lidé prakticky každodenně a již dlouhá léta. Na veřejnost proniklé kauzy jsou vždy zameteny, nikdy však vyšetřeny. Odhalitelé jsou po zásluze potrestáni. V lepším případě je čeká ztráta zaměstnání, mnohdy musí ale i sami čelit trestnímu řízení, vedenému proti nim z nejrůznějších důvodů.
Nevede se lépe ani nově vzniklým hnutím. I proti celým skupinám, nebo stranám se vždy dá něco najít. VV jsou stále ještě ve vládě, a především se do ní vůbec mohly dostat, jen proto, že penězovody (a především lidé kolem nich) obou „etablovaných“ stran nejsou na celorepublikové úrovni kompatibilní. Bylo-li by tomu tak, stihl by i VV osud TOP 09 v Praze, případně ZpL v Liberci. Důvod, jak již řečeno, se vždy najde. I kdyby to měla být jen údajná nekomunikativnost a neschopnost týmové práce nového primátora (Liberec), nebo prvního náměstka (Karlovy Vary). Podle mého názoru by zde v Česku bylo slovo „korupce“ tedy kandidátem spíše v kategorii „das Unwort“ roku.
PS: Dodatečně mě napadá, že relativně malá pozornost médií v souvislosti s korupcí v kauzách, při kterých se zpronevěřené sumy pohybují v řádech desítek a stovek milionů , má vlastně i určitou zvrácenou logiku. Vždyť hovořit v těchto případech prioritně o korupci, když se vlastně jedná o organizovaný zločin s nejvyšší společenskou nebezpečností, by bylo jako věnovat pozornost vulgárním výrazům, kterými častoval pachatel svou oběť při přepadení, které mělo za následek několika měsíční hospitalizaci onoho chudáka.
Jiří Čeček