V Liberci v prostorách dříve známých jako klub SSM Plamen se včera odkrýval význam a poselství „17. listopadu“ – a to zejména význam toho „sametového“.

Právě v prostorách dnešního V-klubu zahajovalo svou činnost liberecké Občanské fórum a zde našla po 22 letech od revoluce své zázemí pětice hostů a čtyři desítky občanů.

Mezi hosty, kteří se v dramatickém roce aktivně zapojili do revolučního hnutí, byla iniciátorka stavby Krajské vědecké knihovny Věra Vohlídalová, pedagog a člen Etického fóra Jan Šolc, psychoterapeut a sexuolog Vladislav Chvála, předseda Krajské hospodářské komory Vladimír Opatrný a ředitel Severočeského muzea, a také jediný zástupce „Husákových dětí“, Jiří Křížek.

Debata našla své těžiště v úvahách, vzpomínkách a osobních prožitcích navázaných na komunistický režim a jeho pád. Přítomní lidé objevovali a pojmenovávali paralely mezi obrovským očekáváním, které pád vlády Komunistické strany vyvolal, a jen částečným naplněním těchto představ v současné demokracii.

Jiří Křížek – nejmladší z hostů – parafrázoval slova Madelene Albrighové, když přirovnal demokracii k daru: „který jsme v roce 1989 dostali velmi úhledně zabalený, avšak způsobu, jak s tímto darem zacházet se teprve učíme.“ Mnoho otázek občanů se zaměřovalo na současnou krizi důvěry občanů ve stát i v samotné politiky.

Vladislav Chvála, který se profesně věnuje lidským vztahům, zmínil zajímavou myšlenku: „Skončilo nám období, kdy jsme se cítili být oprávněni domáhat se plnění povinností ze strany veřejné správy a politických zástupců. Nastal čas, kdy se každý jednotlivec musí ujmout svého dílu zodpovědnosti v prostoru, ve kterém žije. Adolescentní chápání svobody – svobody, která stojí zejména na požadavcích a nárocích – je nenávratně pryč. Dostáváme se k nové a vyzrálejší svobodě, jež očekává od svého nositele individuální aktivitu a zodpovědnost.“

Bývalý poradce prezidenta Václava Havla pedagog Jan Šolc připomenul, že k osobní zodpovědnosti dozráváme, máme-li k místu, kde žijeme, pozitivní vztah. Konkrétně uvedl, že jde o soulad tří podmínek: „Člověk musí cítit lásku, tedy mít své město upřímně rád, dále by si měl uchovat kritické myšlení, nepřestávat zvažovat informace z různých úhlů pohledu, podrobit kritice i vlastní osobu, své hrdiny a ideály. Připojí-li se k lásce a kritickému myšlení rovněž osobní tvořivost a aktivita, vzniká vztah zodpovědnosti, ze kterého automaticky plyne vědomí vlastních povinností a úkolů, kterých je třeba se ujmout.“

Ladislav Dušek, herec divadla F. X. Šaldy a současný zastupitel města, který byl v 89’ jedním z hlavních iniciátorů stávky libereckých umělců, připomenul tehdejší atmosféru divadelních představení, kdy stávkující divadelníci místo avizovaných her veřejně diskutovali s občany o událostech na Národní třídě v Praze. Byli to právě herci, kteří nonstop po několik dní vytvářeli zázemí pro stávkové hnutí po různých městech země, vč. Liberce. Pracovalo se v atmosféře strachu a nejistoty. Každý aktivní občan té doby dával všanc minimálně svou profesní kariéru.

Ekonom Vladimír Opatrný v zajímavých souvislostech zdůraznil pravidlo sociálních systémů – stabilní ekonomika se odvíjí od zodpovědného participativního politického zřízení. Právě letos Krajská hospodářská komora vytvořila unikátní dokument „Desatero návrhů stabilizačních a protikrizových opatření k oživení české ekonomiky“. Materiál dostali všichni poslanci a senátoři k diskuzi.

Většina přítomných se shodla na faktu, že byť má současná doba mnoho neduhů, stále se můžeme opřít o klíčové principy: smíme svobodně hovořit, cestovat a jednat. Přítomný náměstek města Liberec pro kulturu a sport Kamil Jan Svoboda pozval na závěr přítomné na sváteční akt k „zrcadlovému“ památníku obětem komunismu, který proběhne ve státní svátek dne 17. listopadu ve 13 hodin.

Celá beseda byla natočena na videozáznam, který bude zveřejněn na stránkách organizátorů besedy – občanské iniciativy JE ČAS NEMLČET.

Tereza Šímová, Nezávislá občanská iniciativa Je čas nemlčet