Babiš v Liberci – záchrana nebo hrozba pro demokracii?

Včerejší večer se v libereckém Babylonu konalo setkání politického hnutí Anno 2011, které zaštiťuje druhý nejmajetnější český podnikatel Andrej Babiš. Na akci přišlo zhruba šedesát lidí, a to včetně profesionálních příznivců Andreje Babiše i přespolních dorazivších od Plzně po Teplice.

Atmosféra byla místy jiskřivá, hodně hlasitá, ale do jisté míry i dost znepokojivá. Možná bychom měli být rádi, že známe historii dvacátého století. Ptáte se proč?

Ačkoliv se celá akce zajišťovala tím, že jde o setkání občanského hnutí, jednalo se vlastně o one man show Andreje Babiše. Ten dokáže svým příznivcům imponovat tím, že mluví pěkně od plic, umí pojmenovat to, o čem všichni vědí, jen to neslyší (nebo jen částečně) z oficiálních médií, nebojí se používat i lidových a peprných výrazů a neschovává se za tolik obvyklou falešnou a hranou slušnost, na kterou jsou lidé u politiků zvyklí.

Za to sklízí od svých příznivců potlesk a sklízel ho i v Liberci. Někdy jde (a i včera šlo) o souhlas a obdiv nekritický, často až podbízivý. Andrej Babiš je bohatý a mocný muž a toho jsou si mnozí vědomi. Místo otázek tak často přicházelo velebení jeho osoby a úspěchů, málokdy se někdo zeptal na něco konkrétního. Liberecká témata nezazněla žádná, jen jednou Andrej Babiš zmínil Jana Korytáře, který odmítl vstoupit na jeho kandidátku.

Andrej Babiš, kterému nesměle sekundovali další členové jeho hnutí, nabízí jednoduchý program a jednoduchou vizi. Řekne nebo spíš za křičí na lidi alespoň částečnou pravdu o české společnosti – o krizi politické, ekonomické, sociální i morální. A řešení? To už jsou ale většinou jen obecné fráze, jako vymahatelnost práva, konec korupce, efektivní stát. Fráze na tisíckrát pravdivé, ale natolik obecné, že vlastně žádné a přitom všeobjímající politickou scénu od jednoho pólu k druhému.

A ještě jedno Andrej Babiš nabízí – svoje know how, svůj úspěch. Společnost by podle něj měla fungovat jako úspěšná firma a tomu on, druhý nejbohatší Čech, musí přeci rozumět. A někteří lidé na to kývou, aniž by jim docházelo, že Andrej Babiš kritizuje současný stav společnosti, na kterém se podílel, coby podnikatelský oligarcha, za posledních dvaadvacet let jako málokdo.

Koho včera v sále napadlo, že podobně – se stejnou radikální kritikou na vlně sociálních nepokojů a společenské krize – začínal například před lety v Itálii Silvio Berlusconi anebo před dvěma roky u nás Vít Bárta? Ale i tito politici/podnikatelé (nebo spíše podnikatelé/politici) dokázali ze začátku strhnout nemálo lidí, kteří toho už prostě „měli dost“.

Jenže tu kýženou vizi společnosti jako zdravé, prosperující firmy, která za potlesku právem naštvaných davů zamete se všemi reálnými nebo iluzorními příčinami i důsledky krize, má Evropa už párkrát za sebou. Vzhlíželi se v ní dokonce i někteří slavní Češi, jako například podnikatelé Tomáš a Jan Antonín Baťovi, ke kterým se i Andrej Babiš opakovaně (sic!) hlásí. Ten hlasitý a rázný model fungování společnosti, který skloubil zájmy i metody soukromého kapitálu a státu a podřídil jim ve jménu národa, rasy nebo jiné iluze vše ostatní (a odsunul tak skutečné sociální problémy), se poprvé ve 20.století uchytil na počátku dvacátých let v Itálii. Říkalo se mu fašismus.

Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
V zatáčce u libereckého lomu, na ulici Kunratická, byl instalován pomník připomínající nacistickou bestialitu v našem městě v letech 1938-1945. V místě byl pracovní
Fakulta umění a architektury Technické univerzity Liberec, město Liberec i Liberecký kraj si zítra připomenou sto let od narození významného českého architekta, jehož život
Společnosti Metrostav a Metrostav Infrastructure přiznaly, že uplatili hejtmana Libereckého kraje Martina Půtu částkou 530 000 Kč v kauze kolem kostela sv. Máří Magdalény.
Zřizovatelé škol (nejen) v našem regionu, tedy kraj a obce, mají obrovský problém. Od vlády jim chybí miliony na pro školy, zejména na výplaty