Asi nezbývá, než si přiznat, že z mého pohledu je krajská koalice dnes nejspíš jen menšinová a nevím, jestli se to změní. Jeden zastupitel Starostů, Michael Canov, jednoznačně deklaroval, že některé z priorit Změny nepodpoří a dokonce je označuje za tunelování krajského rozpočtu. Překvapuje mě to, o to více, že jde o věci spojené s protikorupčními aktivitami, o kterých jsem si myslel, že nás spojují.
O osobních útocích Michaela Canova na předsedu protikorupční komise Jana Korytáře raději ani nemluvě a jsem jen rád, že mu nikdo z našeho klubu neoplácí stejnou měrou. Náladě v koalici by to neprospělo.
Chceme, aby Liberecký kraj šel příkladem a realizoval opatření z vládní strategie boje s korupcí hned, a ukázal, že se protikorupční opatření bohatě vyplatí. Od počátku nám proto jde o to, aby záběr protikorupčních aktivit podporovaných krajem byl co nejširší. Ať už jde o systematickou podporu a ochranu těch, kteří najdou odvahu na korupci poukázat navzdory často enormnímu tlaku ze svého okolí.
Dalšími prvky mělo být zajištění právního poradenství, dále preventivní programy, jak korupci předcházet. A také návrhy systémových změn, které by mohl uplatnit v praxi jak kraj, tak obce. Bez peněz to ale samozřejmě nepůjde a to je jeden z klíčových bodů současného sváru.
Liberecký kraj měl, a věřím, že pořád ještě má šanci ukázat, že jde v této oblasti dopředu. Protikorupční komise měla být platformou, na základě které by se do protikorupční strategie zapojily všechny strany ze zastupitelstva, nebo alespoň jejich vyslanci, kteří potřebu komplexního přístupu ke korupci sdílejí. Náš koaliční partner však jmenoval do komise člověka, který s takovým přístupem ne zcela souhlasí, a ODS, jako jediná, nejmenovala nikoho. Na celostátní úrovni komplexní protikorupční strategii přitom (alespoň verbálně) prosazuje právě vláda ODS+TOP09, se kterou Starostové spolupracují.
Nevím, jestli se skutečnou systematickou protikorupční politiku podaří na krajské úrovni realizovat. Komise má připravit návrh strategie, ale nedělám si iluze, jak to s ní dopadne. Buď bude polovičatá nebo nebude akceptovaná v celé své šíři. Ať tak či onak, karty jsou teď rozdané tak, že se podaří realizovat nejspíše jen některá izolovaná opatření.
Chybí ochota a odhodlání řešit i něco, co by byť jen náznakem mohlo ovlivnit prostředí za zdmi krajského úřadu. Velká část zastupitelů je přesvědčena o tom, že stačí, že hejtman a náměstci „krást nechtějí“, co se děje jinde, je věc policie. Podle mě je to krátkozraký přístup: Krajský úřad není ostrov na širém moři a není možné rezignovat na to, co se děje okolo něj, a pokud bude celé okolí pořád postavené na výhodách, protislužbách, malých domů, těžko se nějaká zásadní změna prosadí. Taková změna, která by eventuálně přežila i změnu politické reprezentace. A mohla být příkladem ostatním krajům.
Přesto věřím, že má smysl, aby koalice pokračovala. V programu máme řadu věcí, pro které stojí za to „nebouchat dveřmi“, nemluvě o tom, že stojí za to prosazovat a v praxi zkoušet a pilovat i třeba ona jednotlivá opatření protikorupčních aktivit. Jednou z hlavních výzev je třeba zlepšení správy společností ve vlastnictví kraje.
Třeba dobré výsledky časem přesvědčí i některé současné skeptiky nebo se podaří najít pro jednotlivá protikorupční opatření podporu i v dalších stranách zastupitelstva, třeba právě kvůli tomu, že mají své zástupce v protikorupční komisi.
Že jsem si ale sliboval víc, to jsem si teda sliboval.