Jako zastupitel a člen dozorčí rady DPMLJ dlouhodobě upozorňuji na smluvní závazek, plynoucí ze základní smlouvy mezi DPMLJ a BusLine, resp. jejím právním předchůdcem ČSAD Jablonec n.N. (čl. III, odst. 6 Smlouvy): Smluvní strany se zavazují provést všechna hospodářsky racionální opatření zvyšující efektivitu přepravní služby, a to tak, že v letech 2011 a 2012 bude dosaženo zvýšení efektivity přepravní služby o minimálně 2.5% a v následujících letech zvýšení efektivity přepravní služby co nejvyšší dle aktuálních podmínek.
V čl. III, odst. 9 téže smlouvy je uvedeno: Metodika pro posuzování efektivity přepravních závazků dle této smlouvy a její zvyšování bude v plném rozsahu odpovídat struktuře a charakteru problematiky a bude vzájemnou spoluprací stran sjednána v průběhu roku 2010 tak, aby poskytovala úplný a pravdivý přehled o efektivitě plnění této smlouvy.
V r. 2011 jsem, ještě jako nečlen DR DPMLJ, položil na zastupitelstvu města dotaz na zmíněnou metodiku a její konkrétní aplikaci na rok 2011. V odpovědi podepsané p. Wejnarem bylo uvedeno: Cena za km autobusové dopravy v Liberci se pohybuje v oblasti 54-55 Kč/km. Předpokládaná úspora se pohybuje na úrovni 1,35 Kč/km. Sazba pro BusLine za km je dále ponížena o 10 Kč z důvodu, že firmou BusLine není plně využíváno zázemí, infrastruktura a administrativa DPMLJ.
V roce 2013 jsem na základě dostupných dat konstatoval, že smluvní závazek efektivity nebyl naplněn, protože náklady na 1 km autobusové dopravy v Liberci mezi lety 2010 a 2012 narostly o 5,8%. V materiálu z 9.1. 2014 vedení DPMLJ argumentuje na moje zjištění tak, že došlo ke zvýšení efektivity přepravní služby a naplnění smlouvy tím, že příspěvek SML pro DPMLJ mezi lety 2010 až 2012 klesl o 7,08%. DPMLJ ovšem nezohlednil snížení objednávaných kilometrů (rušení spojů) a nárůst cen jízdného.
V materiálu Efektivita smlouvy mezi DPMLJ a BusLine, předloženém pro informaci ZM, je efektivita zdůvodňována výsledky modelu nákladů hypotetické situace zajištění dopravy plně v režii DPMLJ. Stejný přístup, jen lépe dokumentovaný, byl použit ve zprávě společnosti Finaudit.
Ve všech uvedených materiálech postrádám jasnou a nevyhýbavou odpověď na otázku: Vznikla v roce 2010, jak ukládá Smlouva, metodika posuzování efektivity a byla podle ní Smlouva pravidelně vyhodnocována? Vedení DPMLJ na jednání DR 16.4. připustilo, že taková metodika nikdy nevznikla. Představenstvo společnosti by z toho mělo vyvodit důsledky.
Samostatná věc je zpětné obhajování efektivity za pomoci sady předpokladů a modelů, podobně jako v předložené informaci pro ZM. Tyto modely nerespektují elementární logiku ceny za službu, v tomto případě ceny za kilometr. S použitím těchto modelů umím vymyslet scénáře, kdy DPMLJ přestane prakticky veřejnou službu plnit a přesto bude podle modelu zvyšovat svoji efektivitu.
Z hlediska objednavatele i z hlediska podniku je to absurdní. Druhý problém modelové ekvilibristiky je nerespektování tržního prostředí. Pokud je chování ostatních subjektů na trhu nějaké (jak dokládá statistika ministerstva dopravy, nárůst jednotkových nákladů v pravidelné autobusové linkové dopravě v závazku veřejné služby mezi lety 2010 až 2012 byl pouze 1,8%), nemohu si pro sebe modelovat úplně odlišné tržní prostředí.
Pokud má z celého úsilí v této debatě vyjít užitečná informace pro další řízení DPMLJ, je třeba vyčíslit náklady, spojené s organizací autobusové dopravy v Liberci, jak jsem opakovaně žádal. Bez alespoň přibližného rozklíčování nákladů na činnosti není možné srovnání a identifikace zdrojů (ne)efektivity. Dalším krokem je využití těchto informací ke standardnímu tržnímu jednání s BusLine o ceně za poskytované služby. Dosavadní forma „spolupráce“ mezi městskou společností DPMLJ a soukromou firmou BusLine je nadále nezdůvodnitelná.
