Před několika dny proběhla na našem webu zajímavá diskuse. Na dotaz naší redakce napsal článek místopředseda Starostů pro Liberecký kraj Michael Canov, ve kterém se zamýšlel, mimo jiné, nad „kauzou Gepo“ v níž je obviněno z korupce několik lidí v čele s hejtmanem Půtou. V následné diskuzi přispěl svým pohledem i další významný zástupce Starostů, liberecký zastupitel Jaroslav Zámečník. Nebude od věci podívat se na jejich názory podrobněji, stejně jako si udělat menší resumé celé kauzy. Jde nakonec jen o jednu z největších korupčních kauz za posledních mnoho let.

Historie věčně křivá

Kapucínský konvent v liberecké Jungmannově ulici, kterému dominuje novobaroskní kostel sv. Máří Magdalény, jako by byl prokletý. Objekt postavený Liebiegy na oslavu 60. výročí panování císaře Františka Josefa I., který měl v tehdy socialistickém Liberci plnit i roli propagační a politickou, patřil do roku 2007 církvi. Kostel chátral a přilehlý malý klášter sloužil dlouhé roky jako domov pro matky s dětmi. Ty ale musely ustoupit finančním zájmům církve svaté římské.

O budovu měla zájem například Technická univerzita v Liberci, která zde plánovala vybudovat prostory pro slavnostní akce, promoce, posluchačskou aulu i místo pro koncerty a jiné akce. Ale neměla tolik peněz jako anonymní firma Iberus, za níž jako jednatel vystupoval Jiří Zeronik. Firma koupila celý konvent i s kostelem za 16 milionů korun, liberecká univerzita mohla nabídnout jen kolem milionů deseti.

Shodou okolností liberecký advokát, který církev zastupoval, skončil za několik málo měsíců ve vězení za to, že si řekl o úplatek v jiné kauze – v případě privatizace firmy Rybenor do norských rukou. Tak se vlastně korupční opar kolem kapucínského konventu začal ukazovat.

Argumenty a to ostatní

Vraťme se ale k argumentaci obou Starostů, Michaela Canova a Jaroslava Zámečníka. Oba politici se shodnou, že bylo třeba zachránit kostel. Zejména pro jeho architektonickou výjimečnost. To je bezpochyby pravda.

Ovšem pravda také je, že celý projekt Centra geotermální energie pro občany i samotná  obecně prospěšná společnost Geotermální energie pro občany (GEPO) byly od začátku zcela účelové a dá se říci podvodné záležitosti, které měly jediný cíl – vytáhnout evropské dotace a zhodnotit tak majetek anonymní firmy Iberus napojené na zdejší politiky ODS. Až na pár výjimek (Změna, KSČM), nikoho nikdy nezajímalo, co každý viděl. Dokonce ani tehdy ne, když GEPO podávalo projekt, který si říkal o desítky milionů a ani neuměli v názvu udržet logický slovosled.

Takže jakou cenu má argument, že kostel potřeboval zachránit? Budeme proto krýt podvody s veřejnými penězi, přehlížet to že jde od začátku vylhaný projekt účelově založené společnosti, jen abychom získali potřebné miliony z evropských peněz a kostel se nám opravil? Pokud tohle tvrdí dlouholetý starosta obce, která sama čerpá nemalé, ale zasloužené dotace (Canov) nebo dokonce jednatel Euroregionu Nisa (Zámečník), je to na pováženou.

Michael Canov se rovněž mýlí, když říká, že Jiří Zeronik, coby jednatel anonymní firmy Iberus i účelově založené společnosti GEPO byl odsouzen v jiné kauze. Ona to zase tak jiná kauza nebyla. Jiří Zeronik a jeho partneři se snažili získat dotaci čtvrt miliardy výměnou za úplatek 15 milionů, aby v prostorách kapucínského konventu vznikla soukromá vysoká škola technického typu. Další, velice vážný indikátor toho, co je Iberus i GEPO a lidé kolem něj vlastně zač.

Je potom nepochopitelné, když například Jaroslav Zámečník tvrdí, že byly vůči GEPO nastaveny „šikanující podmínky“, které „z osobních důvodů nastavila určitá skupina osob“. Jakoby nestačilo, že za firmu jednali politici (Jiří Zeronik), kteří odmítali opakovaně sdělit komu mají dotace ve skutečnosti zhodnotit majetek. Navíc šlo o lidi, kteří byli v té době obviněni a poté i žalováni v jiné kauze, kdy se podle orgánů činných v trestním řízení měli dopouštět vyloženě rozkrádání jim svěřeného obecního majetku. Pro zástupce Starostů jsou ovšem snahy v takovém případě u podnikatelů s takovou historii „šikanujícími podmínkami“.

Stejně tak příznačné, že oba politici se nevyjadřují k účelovému předražení celé stavby, o kterém mluví policejní obvinění, které, navzdory svému pozdějšímu zapírání, roznesl médiím sám Martin Půta. Jde přeci o meritum věci. Ukazuje na to, že celá stavba se měla realizovat ne z lásky k Liberci či architektuře nebo stavařskému kumštu, ale za jediným účelem – okrást veřejné prostředky o pěkných pár milionů, z nichž část byla určena vybraným politikům a úředníkům. Proto ji Metrostav sám platil a proto jeho manažeři korumpovali nebo se minimálně snažili korumpovat lidi, kteří měli projekt na starosti.

Je opravdu trestuhodné, že tento argument, tedy účelové navýšení ceny stavby, málokde zaznívá. Přitom těžko hledat reálnější důvod a příčinu všech pozdějších událostí.

Kam se poděl hejtman

Zdá se, že hejtman Martin Půta do celé kauzy „spadl“ možná náhodou. Po svém zvolení se stal i předsedou ROP Severovýchod a proto začal být zajímavý pro lidi z velkých stavebních firem, se kterými měl už z minulosti dobré vztahy.
Pánové Canov a Zámečník ovšem taktně přecházejí velice podstatnou věc – totiž, že hejtman Půta, v rozporu s tím, co říká (kdy mluvil o tom, že mu byl projekt vždy podezřelý a podobně, navíc byl svými tehdy koaličními partnery upozorňován na to, že se o projekt zajímá policie), vystupoval aktivně jako ten, kdo nehájí veřejný zájem, ale snaží se pomoci Metrostavu k získání peněz. Organizuje divadla, kdy mají před hodnotiteli – a on sám je jedním z nich! – vystupovat liberecká primátorka a úředníci magistrátu, kteří mají všem namlouvat nepravdy a lži, jak jde o zásadní projekt, bez kterého v Liberci spadne celý program na čerpání prostředků z Evropy.

To skutečně vypadá na jasné zneužití pravomocí hejtmana a je naprosto nepřípustné, aby se tak politik, který má o podpoře projektů rozhodovat choval jako lobbista stavební firmy, která má na jejich proplacení zájem. Nehledě na Půtovo pokrytectví bylo rovněž varovným signálem, že Metrostav celou akci nejdříve zaplatil ze svého, což rozhodně není standartní postup. Půtu poté potřeboval k urychlenému vyplacení peněz, zvláště, kdyže se kolem firmy Iberus začaly stahovat mraky a začalo reálně hrozit zastavení dotace, což se poté rovněž stalo.

Proč se Michael Canov a Jaroslav Zámečník nevyjadřují k této aktivitě hejtmana Půty, který byl svým konáním v jasném střetu zájmů, to lze vysvětlit stranickým zájmem. Lze jen doufat, že to nepovažují za standart, nedej bože, který by sami mohli znát z vlastní praxe.

Vlastní kapitolou je v médiích po hříchu opomíjený vztah hejtmana Půty a jednoho z dalších obviněných, liberecké kontroverzní postavy, Jaromíra Dolanského. Ale to už je na samostatný článek.