Tři a čtvrt roku trvalo libereckým úředníkům, než vydali rozhodnutí, že se má na památkově chráněný prvorepublikový obchodní dům v Pražské ulici vrátit původní nápis Brouk a Babka. V roce 2017 jej dnešní provozovatel bez ohledu na zákony svyměnil za nápis Snowbitcch.
Rozporuplné a většinou negativní reakce sklidilo před třemi lety, na začátku prosince 2017 přejmenování funkcionalistického obchodního domu v liberecké pražské ulici z tradičního jména Brouka a Babka na Snowbitch. Stalo se tak bez souhlasu památkářů i magistrátu. Dům je přitom nejen v srdci památkové liberecké zóny, ale je zároveň sám i prohlášenou kulturní památkou.
Náš Liberec tehdy o svévolném zásahu majitelů informoval jako první. Nyní liberecký magistrát vydal rozhodnutí, že se má původní nápis vrátit. Trvalo mu to více jak tři roky. Současný majitel obchodu ale s rozhodnutím magistrátu nesouhlasí. Dnes o všem jako první informoval Český rozhlas.
Společnost, které dům patří, se v roce 2017 neobtěžovala získat patřičná povolení od památkářů ani od magistrátu a přímo na funkcionalistický dům Brouk a Babka dala stejnými písmeny slovo Snowbitch, což je slangový výraz pro snowboard, který se ujal v 90. letech a znamená, volně přeloženo, Sněžná čubka.
Samotná tehdejší instalace vzbudila rozruch i na sociálních sítích, kde na ni jako první upozornili Mjölk architekti a knihkupec Martin Fryč. Většina reakcí na tento počin firmy je negativních a to nejen od Liberečanů, ale například od šéfredaktora Respektu Erika Taberyho nebo od architekta a herce Davida Vávry.
Někdejší náměstkyně Karolína Hrbková (Změna) výměnu nápisu na funkcionalistickém domě jednoznačně odsoudila a dala podnět příslušným úřadům magistrátu. Dnes, tři roky poté, to možná vypadá, že s tím město Liberec bude něco dělat.
Funkcionalistický obchodní dům Brouk a Babka je od První republiky významnou součástí liberecké Pražské ulice. Společnost Brouk a Babka byla založena již v roce 1908, nicméně svého vrcholu dosáhla ve 30. letech, kdy došlo k vybudování rozsáhlé sítě obchodních domů, tzv. broukáren. Jejich příznačným rysem byla (až na výjimky) kvalitní funkcionalistická architektura, která šla ruku v ruce s nejmodernějšími dobovými obchodními trendy – samoobslužným prodejem, zásilkovou službou, prodejem na úvěr, potrubní poštou, eskalátory, dětskými koutky či odpočinkovým zázemím pro zaměstnance.
Podle webu Liberec-reichenberg.net liberecká filiálka firmy byla postavena v dolní části dnešní Pražské ulice na místě bývalého hostince „Zur Sandwirt,“ přičemž firma neúspěšně usilovala i o získání sousední parcely, na které stál od roku 1920 výstavní pavilón Metznerbundu. Konstrukce je tvořena železobetonovým skeletem a pro Liberec atypickým prvkem je celoskleněná zavěšená fasáda, užitá na celém průčelí kromě posledního ustupujícího patra s administrativními prostorami.
Mimořádně zdařilé je pak pasážové řešení hlavního vchodu, před který Gillar navrhl dvojici zaoblených prosklených čtvercových výkladních skříní z ušlechtilé oceli anticorro. Vstup se tak nalézá až ve třetině hloubky parcely a zákazník si měl možnost prohlédnout zboží v pasáži ještě před vstupem do obchodu. Zajímavé je, že liberecká realizace sloužila o tři roky později jako vzor pro další obchodní dům Brouk + Babka (dnešní Bílá labuť) v ulici Na Poříčí v Praze, kde byl Gillar autorem interiérů
