Můj drahý Liberci. Liberci a v něm směsko nás všech, co tady bydlíme nebo, co nám je zde život milý. Píši Vám, neboť už sluníčko už tolik nepálí, nehrozí přehřátí, ani že bych vám psal tak, jak se o mě vyjádřil jeden anonym v internetovém zpravodaji „Náš Liberec“, že z mého psaní trčí – čouhá socialistická nostalgie, idealizované vzpomínky, stařecké hanění přítomnosti.

Ač se spoluobčan nepodepsal asi to bude ten, co ho znám – veřejný přítel bývalé radnice, jeden z těch, který má podíl na oné ztrátě 2,8 miliardě korun, co radnice dluží, na fatálním městském zadlužení tou hroznou částkou. Proč vyčítání – socialistická nostalgie – stařecké hanění přítomnosti? Připomíná mi to praktiky, že za všechno mohou židobolševici a zloděj křičí  chyťte zloděje. Je to nevkusné, udavačské a je jasné, proč se dotyčný nepodepsal….
 

A ještě k tomu, že chci změnu. Proč ne? Ale i to nemusí být za každou cenu. Mnozí hříšníci se napravili. Takový Babinský po vykonání trestu pracoval dál jako zahradník na Špilberku… Proč si to nezopakovat. I tací mohou být voliči. Je to jejich volba. Aspoň nešpiní bývalý režim. To, co mělo být řečeno, řečeno bylo. Dnes budujeme kapitalismus už čtvrt století. Dvacet pět let už víme, co děláme dobře a špatně. To, co nás táhlo zpátky – Textilana, Bytex, Tesla, Hedva, Seba, Totex, LIAZ, jsme po právu pohřbili a podílíme se na světové produkci plastu do aut. Lituji jen toho, že u nás nerostou banány a papáji, ale kdoví, třeba  nás to sansalvadorští indiáni ze Střední Ameriky jednou naučí… 

Dost blbinek a soustřeďme se na práci. Tím myslím, dost bylo socialistické nostalgie a vraťme se do pošmourného Liberce. Čest práci těm, co skutečně pracují. Vraťme se k mému stařeckému „hanění přítomnosti“. Nechci být ironický. Určitě by se dala pochválit sportovní megahala, ale já ji nechválím, protože patřím k většině, která tam nechodí. Většině, která by přivítala v Liberci větší péči o nás trpící „stařeckým haněním přítomnosti“.

Halló jsme tady, ještě jsme neumřeli – všímejte si nás! Na barikády už asi se svými holemi nevylezeme, ale pořád byste tou holí mohli jednu slíznout. (To byla legrace). Jste naše děti a ono to bude asi tak trochu stejný v Burundi, v Africe jako v Liberci a nezapomeňte – bude nás třetina populace a kdo ví, kdo vyhraje příští volby.

Proboha, přestaňme si vyčítat, že ten a ten byl v KSČ, v milicích, ve Svazarmu,  SSM, nebo v SČSP. Mladí kolem čtyřicítky stejně už nevědí, co ty zkratky znamenají. Jen naši vrstevníci zapškle vzpomínají na křivdy minulého století. Subjektivní problém, už chod světa neovlivní, ale mohou poškodit, ublížit. K tomu slouží a jsou jiné instituce. Pokusme se společně Liberci pomoci. Hledejme cestu k prosperitě, sponzory a zkušenosti i jinde, které nám pomohou Liberec zbavit zadluženosti. Vraťme městu jeho slávu, zašlou prosperitu, příjemné bydlení a sousedy, co nepíší anonymy.

                                                                                                                                         Egon Wiener