Hádáme se u nás v hospodě na Kopečku o to, jestli registrační pokladny ano, nebo ne. Řemeslníci a živnostníci jsou zásadně proti, druhá polovina, k níž se hlásím, míní, že když většina lidí v Česku daně platí, tak by to měli dělat všichni. Tudíž, podle mě, i tenistka Kvitová, když už jednou, sakra, reprezentuje náš všemi milovaný stát. Jak ale říká můj přítel, který je doktor přes kameny, baví ho hudba, ale živí se úplně něčím jiným, když to zákony umožňují…
Při stoupajícím počtu vypitých Rohozců nabývají argumenty obou stran a hlasy na síle. Vypadá to, jakoby celý národ, jehož osazenstvo Kopečku představuje nepatrnou množinu, byl rozdělen nejen na tábor příznivců Miloše Zemana a obdivovatelů Karla Schwarzenberga, ale i na příznivce ministra a exministra financí. Rozdíl je v tom, že se u prvních dvou jedná o návist a nenávist, u druhých o emoce nejde.
Jelikož naše sváry přibývaly, rozhodl jsem se zajet do Chorvatska, abych zjistil, jestli tam podle Babiše registrační pokladny fungují, nebo podle Kalouska, živnostníci krachují. Samozřejmě, že jsem nejel na nejmenovaný ostrov jen proto, abych se stal vítězem, nebo poraženým hospodských hádek. Jezdím tam pravidelně v době mezi vinobraním a sběrem oliv, neb tam nejsou turisté, když nepočítám několik upocených Čechů nacpaných do barevných cyklistických prezervativů, kteří se chovají jako přátelé z NDR, když vyrazili na Ausflug do Liberce.
První setkání s registračními pokladnami se odehrálo na parkovišti. Parkovné bylo jako loni osm kuna, ale letos přibylo 25% DPH. Čili bylo o dvě kuna na hodinu dražší. Budka u parkoviště měla na okně stejný plakátek jako všechny bary, hospody a krámy. Račun (účtenku) musí prodavač vydat a kupující ji musí mít u sebe.
Jak systém funguje, jsme se, ale dozvěděli až v picérii, kam jsme pozvali přátele na pivo. Slečna A., která pracuje jako soudkyně, nám na účtu ukázala řádek začínající písmeny JIR (ten náš z parkoviště měl pokračování: d30f5-a100-45dc-91ac-2fccaa2141). Kód znamená, že pokladna byla v okamžiku výdeje účtenky napojená na centrální mozek chorvatského ministerstva financí. Když jsme ale později v picérii platili, řádek JIR na našem účtu chyběl.
„Co to znamená?“ zeptal jsem se našich velmi dobrých kamarádů, kteří jsou zas velmi dobrými přáteli majitele podniku. Ten nám po chvilce přemlouvání naznačil, jak se chorvatským živnostníkům daří systém, dámy prominou, ojebávat.
Ze začátku vše fungovalo, jak mělo. „Počkej,“ přerušil jsem ho, „náš exministr financí tvrdí, že desítky, možná stovky restaurací a barů kvůli tomu zkrachovalo!“
Není tomu tak. Úředníci pár hospod sice zavřeli, ale jen do té doby, než si dali jejich majitelé vše do pořádku. Připadal jsem si jako Bořič mýtů, neboť jeden z těch, který se stal mantrou skupiny politiků, padl.
Ale poslechněme si, jak to bylo dál.
Po půl roce se situace začala měnit. Jakási chytrá hlava vymyslela program, který umí do centrály posílat údaje nikoliv on-line, ale až po zavírací hodině. Neptejte se mě, jak, prodávám, jak jsem koupil. V praxi to znamená, že v jednom městě, v turistickém středisku, nebo v obci mají IT specialistu, který večer objede všechny bary a hospody a odešle na ministerstvo zcela vymyšlené údaje.
Už jsem nebyl Bořičem mýtů, naopak, moje víra v registrační pokladny byla nabořená. Zeptal jsem se přítele J., jak je možné, že s tím nikdo nic nedělá, když to evidentně všichni vědí.
„Stát dělá mrtvého brouka, protože se prý stále vybírá víc daní než před tím. Stát je totiž, milý Jendo, zrcadlem náš všech. U nás i u vás. To je ten socialismus v našich hlavách. My vždycky kradli jak Balkánci, zatímco vy Češi jste byli mistři ve vymýšlení všech možných kliček jak stát a práci očůrávat. Takže, když my jsme na to přišli po půl roce, u vás to bude trvat měsíc, maximálně dva. Vaši živnostníci se obávají zbytečně. Všechno, stejně jako tady, vyšumí do ztracena,“ děl svou měkkou češtinou přítel, který kdysi v Československu studoval univerzitu a měl českou „suprugu“.
Odjížděl jsem z ostrova trajektem, na kterém barmana ani nenapadlo mi dát ke „kafé amerikano“ račun. V tu chvíli jsem definitivně pochopil, že na Kopeček vezu pro vítězné odpůrce registračních pokladen dobrou zprávu.
Navíc celý týden nepršelo, ale chcalo.
Jan Šebelka