Stavební gigant S group holding (Syner) se opět pokouší ovlivnit krajské volby. Od ledna tohoto roku vydává a rozesílá do schránek obyvatel Libereckého kraje svůj politický měsíčník. Ten je koncentrací postojů a útoků na své kritiky, které jinak Syner pravidelně publikuje na internetu skrze svá média. Ač měsíčník zaštiťuje někdejší kontroverzní primátor z Liberce Jiří Kittner (ODS), sází stavební společnost, jejíž styky s politikou nechvalně proslavily Liberec, zejména na Starosty pro Liberecký kraj.
Neprofesionalita do očí bijící a touha po starých časech
Měsíčník se jmenuje Liberecká inventura a navazuje tak na pravidelné víkendové glosy, keré pro média Syneru píše ředitelka Genus TV Alena Roubalová a bývalý PR pracovník Jiřího Kittnera, mluvčí MS v lyžování 2009 a asistent poslance Václava Horáčka (TOP09/Starostové pro Liberecký kraj) Zdeněk Soudný.
Syner se nepokouší zasáhnout do předvolebního boje poprvé, již před krajskými volbami v roce 2012 se pokoušel o vysílání TV Genus, které ale muselo po pár měsících skončit pro de facto nulovou sledovanost. Jejich nejviditelnějším úspěchem pak bylo, že se museli omluvit členům naší redakce za lži a manipulace, které ve svých pořadech vysílali, k čemuž je donutil soud.
Podobně tristní a neprofesionální je i dnešní zpracování Liberecké inventury. Podle odborníků z řad skutečných novinářů i grafiků se jedná doslova o špatný vtip toho, jak má vypadat měsíčník. Nakupené nepřehledné texty pak amatérskou práci grafiků jen podtrhují a dokládají tak, proč si média společnosti S group holding nejsou na „volném trhu“ (který tak dlouhodobě propagují) schopna vydělat ani na slanou vodu.
Na atraktivitě měsíčníku nepřidá ani typický slovník a styl šéfredaktorky Aleny Roubalové, který zastydl v 80. letech, kdy pracovala pro stranický list KSČ na Jablonecku. Většinou to vypadá, že vše zůstalo při starém jen místo slov jako „Sovětský svaz“ a „vedoucí úloha KSČ“ se dosadila termíny jako „Syner“ a „Bílí tygři“ a jména jako Gottwald a Husák vystřídala Kittner nebo Půta. V podobném duchu píše i její mladší kolega Soudný.
„Podnikání“ médií Syneru ale nebylo vždy tak zoufalé. Naopak. Ve zlatých dobách liberecké ODS (které sekundovala ČSSD Roberta Duška) dostávala tato média za podobně odvedenou „práci“ neuvěřitelné částky. Z Libereckého kraje kolem pěti milionů korun ročně (přičemž si zde navíc vymýšleli takové zakázky, kdy se z pouhého kopírování DVD a CD dal udělat téměř milionový kšeft) a několik stovek tisíc blížících se k milionu z kanceláře primátora Jiřího Kittnera.
Zlaté časy ale skončily po vítězství Změny pro Liberec ve volbách 2010, což ji dodnes média Syneru nemohou zapomenout. Na kraji pod hejtmanem Půtou byly v roce 2012 rovněž odříznuty od zlatonosného vemene, ale po rozkmotření se koalice Starostů a Změny, našly k veřejným prostředků zase rychle svou cestičku, tentokrát přes Půtovy Starosty. Například PR pracovník Zdeněk Soudný, několikrát usvědčený ze lží (mimojiné i na libereckém zastupitelstvu), získal místo asistenta Půtova přítele poslance Václava Horáčka z TOP09/Starostů.
Politické zadání
A právě politické zadání kontroverzní stavební společnosti, která se snaží získat svůj oslabený vliv v liberecké a krajské politice, je jasně viditelnou linií celého měsíčníku. Zatímco ODS je v Liberci i kraji již politicky mrtvá, a to díky zejména svým stykům s firmami v čele se Synerem, její místo čile nahradily Starostové Martina Půty, jako by si neuvědomovaly, že na ně v těchto kolejích čeká stejný osud.
To, jak mají čelní představitelé Starostů blízko ke zdejšímu politickému zásvětí dokazují nejen korupční kauzy jejich faktického i oficiálního předsedy, tedy Martina Půty i Marka Pietera. Podtrhuje to i Liberecká inventura, kde mají pravidelně své komentáře politici Starostů například liberecký zastupitel Jan Marek a starosta Chrastavy a kandidát na senárora Michael Canov. Vedle Jiřího Kittnera tak uzavírají kruh současných politických favoritů podnikatelského prostředí kolem Syneru.
Hlavním tématem měsíčníku „pro normální lidi“, jak sama sebe Liberecká inventura nazývá, ale není informování o zdejší politice nebo aspoň přiznaná politická agitka ve prospěch ODS a Starostů. Je jím nenávistný útok vedený proti hnutí Změna a zejména jejím lídrům Janu Korytářovi a Zuzaně Kocumové. Absenci skutečných kauz nahrazují emotivní texty s patřičným normalizační slovníkem šéfredaktorky Roubalové asnahy o manipulace z pera Zdeňka Soudného.
Viditelná je i snaha „hodit vidle“ mezi Změnu a ANO, které dosud na liberecké radnici spolupracují. Obava a hrůza, že by se podobného (nebo barevnějšího) politického vedení mohl dočkat i Liberecký kraj, čouhá z Liberecké inventury na každém řádku.
Takto odvedená „práce“, amatérský a ukřičený styl, ale působí ve finále kontraproduktivně a je moc dobře možné, že stranám, které se snaží o jiný styl politiky v čele se Změnou nakonec jen pomůže. Liberecká inventura je totiž natolik okatým propagandistickým a křečovitým nástroje zdejšího klientelistického syndikátu, že svým odpůrcům může nakonec nahnat politické body a naopak být polibkem smrti pro ty, kterým na svých stránkách přeje a fandí.
Jaroslav Tauchman