Náš Liberec přináší znění dopisu historika umění a architektury Pavla Karouse, kterým se obrací na zastupitele města Liberec ve věci výstavy Socha a město Liberec.

„Vážení zastupitelé města Liberec,

především Vám chci poděkovat za velmi dobrý nápad navázat v rámci možného titulu EHMK na slavnou výstavu Socha a město Liberec. Dovoluji si jen poslat svou reakci na tiskový materiál Zastupitelstva města Liberce, bod 33. Obávám se, že tak zásadnímu a závaznému textu by měla předcházet odborná diskuse ve Výboru pro kulturu, nebo Řídícím výboru EHMK.

Problematické je také fakt, že výstava by měla být svěřena jen jedné organizaci, v jejíž stanovách a popisu není nijak uvedena znalost v oblasti současného výtvarného umění či zkušenost s organizací kulturních akcí se zaměřením na výtvarné umění. Je to veliká škoda, zvláště pak má-li Liberec tolik významných a zkušených týmu a organizací v této sféře. Speciálně v oblasti vizuálního umění ve veřejném prostoru, v rámci architektury a městské krajině jsou tyto organizace dokonce evropského nebo přinejmenším republikového významu.

Konkrétně mám na mysli Oblastní galerie Liberec, Fakulta umění a architektury Technické univerzity v Liberci, tým bývalé společnosti Spacium a Spolek za estetiku veřejného prostoru. Byla by velká chyba předat tento úkol jedné neznámé organizaci, zvláště pak když koncentrace a erudice v dané problematice výše zmíněných společností dělá z Liberce jakousi českou Mekku současného umění ve veřejném prostoru.

Také v rámci otevřené výzvy se přihlásilo mnoho aktérů se svými projekty, ale výstava, je už dopředu svěřena jednomu žadateli, aniž by byl jeho projekt, koncept, libreto a téma celé výstavy konfrontován s ostatními. K tomu bych doporučil nevybrat z jednoho nabízeného ale nechat zastupitel v konzultaci se zmíněnými odbornými organizacemi vybrat z více možností. Mezinárodní úspěch výstavy Socha a město Liberec 1969 spočíval právě v odvážném a progresivním konceptu kurátorského týmu a jejich promyšlenému výběru často místně specifických děl, jejich umístění i ochotu překročit nejednu fyzickou, mentální i politickou bariéru.

Už tehdy jim nešlo o to prostě sesbírat monumentální díla formálního charakteru od slavných sochařů a bez konceptu je porozházet po prestižních venkovních prostorách města. Doufám, že vedení města stejně jako jejich předchůdci v roce 1969 vtáhnou do svých rozhodovacích mechanismů odbornou veřejnost, která je v této oblasti v Liberci oproti jiným městům nebývale aktivní a erudovaná. Velmi bych Liberci a jeho zastupitelům přál, aby se Liberec znovu dostal na přední místo evropských měst slavné svým současným, kvalitním a progresivním umění ve veřejném prostoru, tak jako tomu bylo v minulosti. Bez spolupráce s odbornou veřejností to ale nepůjde.

S pozdravem a přáním hodně úspěchů

Pavel Karous