Vážený pane Šolci,
pokud jsem se Vás svou poznámkou k Vašemu vystoupení na demonstraci Holešovské výzvy v Liberci dne 15.4. 2012 dotknul, přijměte mou omluvu. Rozhodně to nebylo myšleno jako pokus o znevážení Vaší osoby, naopak – byl jsem vlastně potěšen tím, že jste i Vy vstoupil v mých očích do řad liberálních, více či méně pravicově orientovaných intelektuálů (tak jsem Vás vždy vnímal, nesouhlasil, ale respektoval), kteří už nemohou mlčet k současnému směřování české společnosti.
Když jsem psal o „modré městské oligarchii“ posledních dvaceti libereckých let, věřte mi, že jsem tím opravdu nemyslel Vás. Na to jsem Vaším příliš pečlivým a pravidelným čtenářem a posluchačem. Nicméně musím přiznat, že mne vždy udivovala Vaše přítomnost mezi nimi při různých příležitostech (výročí Sametové revoluce, kdy vedle Vás byli vyznamenáni i „modří podnikatelé“, z nichž jeden městu nikdy nevrátil půjčku pro své „podnikání“ a druhému zas šikovně napsané výběrové řízení zajišťovalo každý rok milion navíc na úkor městské kasy, budiž příkladem). Překvapovalo mne to možná právě proto, že jsem Vaším pečlivým a pravidelným čtenářem a posluchačem. A jak říkával a psal Váš pedagog z naší společné alma mater a nejpřekládanější český filosof: „čest demokratů je v jejich poctivosti.“
Ze stejného důvodu vím, že se s Vámi neshodnu (a leckdy zcela zásadně) v řadě otázek politických i geopolitických, to ale nebude důvod přestat Vás číst a poslouchat. Stejně jako není důvod přestat číst a poslouchat například Jiřího Peheho nebo Václava Bělohradského (ten dokonce v devadesátých letech spoluutvářel ideologický koncept programu ODS), kteří se podle mého názoru rovněž “probrali z transformační kocoviny českého kapitalismu.“ A ani u nich to nepovažuji za nějaké negativum, naopak v tom spatřuji přirozený a z mého pohledu zdravý myšlenkový posun.
Pominu, že nejsem členem Změny pro Liberec (ač nebudu zastírat, že jim z libereckých stran věřím asi nejvíce), ale libereckého ProAltu, ale to je věc zcela vedlejší. Snad to tak na vysvětlení tedy stačí, dost možná se budu těšit na nějakou budoucí polemiku s Vámi a snad si porozumíme více již v počátcích. Jen svému tátovi bohužel už nic nevyřídím, protože před několika lety náhle zemřel. Mějte se hezky.
Jaroslav Tauchman