Nebyl jsem jako zastupitel klást věnce, ani řečnit na uctění dvojí památky 17. listopadu. Hrdinství studentů, kteří se nebáli protestovat nejprve proti hnědé a pak i rudé totalitě, jsem oslavil prací. Lidé kolem Změny pro Liberec měli totiž v té době výjezdní seminář, na kterém diskutovali, jakým směrem a jakým způsobem budou pokračovat ve své práci na radnici města v nejbližších dvou letech. Hodnotili jsme dosavadní působení Změny jako opozice k menšinové koalici v městském zastupitelstvu.
Chtěli jsme vybrat několik hlavních oblastí, do kterých nasměrovat své síly vedle našich zaměstnání tak, aby to bylo užitečné a co možná účinné. Začali jsme přehledem oblastí, ve kterých se angažujeme. Byl jsem překvapený, když jsme se postupně dobrali skoro dvou desítek problémových okruhů, které si více či méně naléhavě vyžadují naši pozornost.
Pro představu: dluh města a rozpočet; pokuta městu za chybu kolem budovy bývalého Uranu, otázka, kdo za to má nést osobní odpovědnost, přece to nespadlo jen tak z nebe; dopravní podnik a nevypověditelná a pro město velmi nevýhodná smlouva, kterou odtéká z městské kasy nejspíš mnohem více peněz než by muselo; integrovaný plán rozvoje města, ve kterém jsou pro dluhy města ohroženy všechny tzv. městské projekty (když zelenou má projekt stavby zbytného muzea tramvají prý není městský, protože ho realizuje dopravní podnik stoprocentně vlastněný městy Liberec a Jablonec, ačkoli na mnohem potřebnější projekt na opravu divadla F.X.Šaldy nejsou peníze).
Vážný problém kolem hazardu, který současná vláda města omezuje tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá; komunitní plán, ve kterém jde o to, jaká síť sociálních služeb bude v našem městě fungovat a který zůstává prakticky bez zájmu vlády města ležet; nový územní plán, na kterém se patrně v tichosti pracuje, ale který měl být dávno k dispozici zastupitelům i občanům tak, aby k němu mohli diskutovat, ale není; městský bazén a celá síť zanedbaných školních bazénů, problém, který je řešen nyní tak, že i jen počet návštěvníků pronajatého městského bazénu je tajný (Rutkovský), abychom si nemohli udělat představu o tom, zda peníze, které na chod svého bazénu město vydává, jsou úměrné nákladům; zřejmě předražený a hlavně nyní zbytný projekt úpravy Soukenného náměstí za 18 mil., kde sice už není co napravit, ale můžeme občany města aspoň upozornit, kam tečou jejich peníze, když není na chod mnohem podstatnějších věcí atd.
Těžko vybrat, co z těchto věcí nechat být, ale co jsem si z tohoto jednání odnesl, je pocit, jako bych se znovu ocitl v slavných dnech po 17. listopadu 1989. Podobné nasazení, hledání řešení tam, kde ho mocní tohoto světa nevidí, nebo nechtějí vidět, znovunalezená odpovědnost a lidská důstojnost těch, kdo se na společné práci podílejí, jako by tady mezi lidmi Změny žil étos té doby před 23 lety.
Když si většina občanů Liberce před více než dvěma lety vybrala Změnu do čela radnice, stěžoval si Jiří Šolc (neplést s Janem Šolcem- záludná záměna!) už po několika týdnech, že se nový primátor Korytář nevěnuje dostatečně kladení věnců a vítání občánků. V té době to byl ještě náš koaliční partner my se zrovna orientovali v tom, jak zastavit zbytečné výdaje města, které hrozily. A zanedbávali jsme asi kladení věnců. Ti kteří Změnu poslali do opozice sice dnes veřejně oslavují 17. listopad, ale současně se chovají jako ti, které studenti pomohli svrhnout.
Podle mého názoru by vedení města mnohem více uctilo památku slavných dnů tím, že by se s odvahou při každodenní práci stavěli proti těm, kdo město zadlužili, zastavili by další plýtvání tam, kde to je možné, stavěli by se čelem k palčivým problémům jako je kritický stav zázemí divadla, nebo hazard, na kterém je dnes bídný rozpočet města závislý, netajili by před občany skutečný stav města, ale zodpovědně by ho řešili. Jinak by se mohli dočkat dalšího, tentokrát modro-oranžového dílu 17. listopadu.
Vladislav Chvála, zastupitel za Změnu pro Liberec