Cestička k volebním urnám vyšlapaná…

A hned tak nezaroste. K programu všech zákonně načasovaných volebních klání přibylo před víkendem premiérové liberecké referendum, se zájmem sledované i za humny města. Referendum s iniciativním tenorem Změny pro Liberec hrálo o osud libereckého letiště a dalšího tzv. strategického majetku města.

Mělo své záludy principiální i taktické, vím. Nicmíň tradičně to s úspěchem zvládají i jinde, např. v podhůří Alp o pěstování luštěnin. Chtě nechtě se tak musí stát občan v tématu kompetentním, aby byla jeho volba  dobrou setbou. A jednou se začít musí, proto jsem in nuce iniciativu uvítal.

Mohl to být zajímavý severočeský precedens, kdyby mu předcházela pečlivější příprava a větší shoda zastupitelů nehledě na to, že blízkost voleb vykonala v načasování své. Politiku stále vnímám jako „hru o moc“, a tak jsem uvítal věcné předchozí výklady Jiřího Šolce i Michala Hrona, nespravedlivě napadeného i hlasy anonymními á la „My vás známe, pane Hron“.

Nakonec jsem po zvážení všeho a s biblickou připomínkou „ano, ano – ne, ne, ostatní je od ďábla“ do volební místnosti vyrazil. Bylo po sedmé večer, vůkol prázdno, až mě  volební komise vyzvala, abych ještě někoho poslal…

Proč jsem volil „třikrát NE“? V zemi, kde je snad každá bruselská dotaze okradena sotva dorazí, v městě s ještě nedávno v tom směru nedobrým zvukem budu s pohybem rodinného stříbra opatrný.

Internetový server „Náš Liberec“ přispěl pohotově výsledky referenda, zatímco mnohá média ještě v nejistotě tápala. Účast nedosáhla ani potřebné poloviny voličů. A tak jindy a lépe s vědomím, že jsme „nikdy neztratili, čeho jsme se nevzdali“.

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou
Je to krása. Kdo ještě neviděl zrekonstruovaný Liebiegův palác vedle Libereckého zámku, nechť si tam zajde. Bez ironie. Cenu Karla Hubáčka získal oprávněně. Na