Studenou sprchou přijela polít libereckou radnici ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová. Celkem nekompromisně prohlásila, že Liberec s Jabloncem tak břídilsky připravují program čerpání až dvou miliard z evropských dotací, že vážně hrozí, že o ně přijdou. Pokud nejde o velkohubé prohlášení, může jít o veliký problém. S drzostí sobě vlastní chtějí zase po městu i kraji peníze i zdejší kontroverzní podnikatelé, údajně na mládežnické oddíly. Tady je zase zajímavé sledovat, kdo jak se staví.
Karla Šlechtová z ANO v Liberci rezolutně prohlásila, že současný stav příprav na čerpání dvou miliardových dotací v rámci Integrovaného plánu rozvoje území (IPRÚ) je tak v žalostném stavu, že by jej odmítla podepsat. Pokud skutečně nejde o hlasité, ale již méně kompetentní výkřiky (či snad rovnou politické zadání), jimiž zejména vrcholoví politici z ANO, po vzoru svého lídra Andreje Babiše, prosluli, zvedá se nad libereckou radnicí Damoklův meč.
Zatím vedení radnice (dlužno říci právem) kritizovalo své předchůdce z ČSSD a Starostů pro Liberecký kraj, kteří (ve spojení s ODS) tak šlendriánsky připravovali předchozí program na čerpání evropských dotací (IPRM), že z 540 milionů museli vracet 200 milionů, které mohli posloužit Liberci. Na vině byl nejen šlendrián, ale i podpora obskurních projektů (Muzeum Vlasty Buriana) nebo dokonce těch očividně podvodných (Centrum geotermální energie v kostele Máří Magdalény), oproti těm potřebným a občany chtěným (kino Varšava, Lesní koupaliště).
Dnes má ale možnost současné vedení ANO a Změny své předchůdce trumfnout, protože může přijít o částku ještě řádově vyšší – celé dvě miliardy. Proto bude zajímavé, jak se k problému postaví náměstek za věc odpovědný, Jan Korytář, který je toho času na dovolené a zda se nějak role ujme i primátor Tibor Batthyány a veřejnost se od něj dočká i něčeho jiného než selfíček na facebooku.
Takový průšvih je může stát hodně, v rovině politické i nejvíc. Zvláště a po hříchu zaslouženě, vyplní-li se černé scénaře, jichž se nemůže dočkat opozice i zdejší syndikát, pak náměstka Jana Korytáře.
O vytržení z letních veder se postarali zdejší kontroverzní podnikatelé Petr Syrovátko a Miroslav Pelta, kteří spolu s majitelem Preciosy Ludvíkem Karlem (který přeci jen, dlužno říci, patří do jiného ranku) přišli za městem i krajem s nataženou dlaní pro podporu mládežnických sportovních klubů svých oddílů.
Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, říká české přísloví a platí i v Sudetech. Minimálně u Pelty a Syrovátka dvojnásobně. Stačí jen připomenout libereckou hokejovou arénu a za ODS uzavřenou koncesní smlouvu na ní, které zaručují majiteli Syneru podporu jeho hokejového byznysu na desítky let dopředu nebo krajské milionové medvědy pro Peltův fotbal i další prebendy. Kdyby ostatní sportovní kluby, včetně těch mládežnických, měli zlomek takové veřejné podpory, jistě by zajásali. Ale někdo si prostě zvyknul ždímat veřejného osla do umoření, jak se to povedlo v Liberci, vidí všichni.
Zajímavá je ale reakce krajských i městských politiků. Až na Jana Korytáře (u kterého se to ale čekalo) všichni začali být konstruktivní a podpory ochotní, až hanba. U krajského ekonomického náměstka Marka Pietera (Starostové pro Liberecký kraj) se to dalo předpokládat, ten se zdejšímu stavebnímu syndikátu dokázal zalíbit už za svého starostování v Desné, když mu zařídil asi nejdražší rekonstrukci školy v Evropě, ale zklamáním byl i primátor Tibor Batthyány, který by penízky oběma pánům také rád dal. Kam se poděla předvolební rétorika, kde na billboardech Tibor sliboval boj se Synercity za nastolení Faircity pod Ještědem, ví už asi jen on sám.
Vedení radnice dnes hraje o hodně – o kredibilitu. Politickou i manažerskou. Ta politická, kdy se sliby mění ve svůj opak, se po volbách ztrácí častěji, je to smutný jev nejen jizerských luhů a hájů. A pokud se k tomu přidá ztráta i té manažerské, bude po zase veta po jednom politickém experimentu, do kterého nemálo lidí vkládalo přes libereckou radnici, svou důvěru.