Smrt, strach a politické hokynářství

 Evropou obchází strašidlo terorismu, hrůzy a vraždění. Strašlivé záběry, které se k nám díky moderním technologiím dostávají de facto bezprostředně po krvavých a děsivých činech evropských metropolí jen umocňují tragičnost dnešních dní a náš strach a nejistotu v nich. Základním úkolem politiků je v této době držet hráz proti smrtelnému chaosu, který ti, kteří zabíjejí nevinné, volají mezi naše domovy. Bohužel je mezi nimi stále více takových, kteří ve strachu lidí vidí materiál pro svá kariérní lešení. A zdaleka už ne jen na celostátní úrovni.

Včerejší tragédie v Mnichově se udála na den přesně pět let ode dne kdy norský fašista Breivik, inspirovaný mimo jiné myšlenkami Vaclava Klause, pozabíjel téměř 80 norských dětí v nichž, díky jejich sociálně demokratické orientaci, viděl multikulturní zkázu a nebezpečí pro Evropu. O motivech osmnáctiletého střelce z Mnichova nic nevíme, ale jedno je jisté. Stejně jako fašista Breivik, stejně jako francouzští či belgičtí mladí muslimští mladíci, kteří rozsévají ve jménu islámu smrt a hrůzu, zapadá případ mnichovského střelce do mozaiky, kteru tvoří děsivá vlna atentátů, která začíná stále více dorážet na stěny evropských měst.

Společným jednatelem odporných, zbabělých činů nejsou ani tak ideologie jako takové, ale spíše snad iracionální snaha mladých lidí, často spíše dětí, dát svým životům ve stále se zrychlujícím se, navzájem propojeném a agresivním světě smysl a význam. A násilné a primitivní politické skupiny a kruhy skupiny vždy umějí dávat rychlé a krvavě efektivní odpovědi a návody. Bohužel to vypadá, že nikdo zatím nemá odpověď ani řešení, jak takovým činům zabránit.

Ostudná je ale role politiků, kteří namísto skutečných řešení cítí zápach lidského strachu, který jim slouží jako výtah k moci a penězům. Političtí podnikatelé jako Tomio Okamura či Vít Bárta sázejí na setbu strachu a nenávisti v české společnosti a doufají v procenta ve volbách a také a možná zejména v miliony ze státní kasy, které je za jejich ostudná herecká představení čekají. Jedno zda vystupují sami nebo se ukrývají za bizarní postavičky jako je Martin Konvička nebo Jana Volfová. Přes sto milionů odkloněných Okamurou z kasy původně vlastního Úsvitu je jen jeden příklad.

Bohužel se podobné politický hyenismus množí i v regionech, v krajích a městech. Kandidát na hejtmana Středočeského kraje za ČSSD slibuje kraj uchránit před uprchlíky, keří tam nejsou ani nesměřují, na severu Moravy přešli z oblíbeného tématu Romů (kteří asi mohou za kolaps místního průmyslu, ekonomický propad regionu a nezaměstnanost) rovněž k uprchlíkům, v osobě paní poslankyně Nytrové dokonce k homosexuálům.

Ale i na severu Čech, pod hraničními horami, to začíná. Prim zatím hraje chrastavský starosta, který se skrze Liberec zkouší dostat do senátu – Michael Canov ze Starostů pro Liberecký kraj. Nemaje uprchlíky, šturmuje aspoň veřejnost proti chovancům zdejšího ústavu. Mlácení do bubnu strachu lidí je záruka volebních hlasů a možná i tolik vytouženého senátorského místečka. Že se tím jen dále a více spouští lavina iracionální politické agrese, to málokterého politika zajímá, protože tam nedohlédne.

Na nacionalistickou až vyloženě fašistickou (soudě dle sdílených příspěvků na sociálních sítí) notu hraje i KSČM, zejména v osobě zdejší předsedkyně Dany Lysákové. Strach z (v ČR neexistujících) uprchlíků, sudetských Němců (pro starší generace) a vůbec celý kyselý, xenofobní mix slušnočešství se stala dávno leitmotivem liberecké KSČM (čest výjimkám). Sociální a internacionální témata vzala dávno za své. Je to paradoxní zejména v Liberci, kde před válkou utlačovaná a šikanovaná česká menšina neměla větších zastánců než zdejších něměckých socialistů, posléze komunistů. Ale doba i strany se mění. Ale podobných příkladů je ve všech stranách, někdy více, někdy méně.

Nevypadá to dobře, v celé Evropě a ani pod Ještědem. A pokud se nenajdou skuteční političtí lídři, kteří se nepostaví na straně jedné okrádání společnosti a pauperizaci většiny obyvatelstva a na straně druhé jejich neustálému strašení a nahánění pod vlajky nejrůznějších agresivních, nacionalistických hnutí, bude ještě hůř. A radost z toho budou mít zase jen ti, kdo vraždí nevinné, ať ve jménu perverzně pokřiveného výkladu náboženství, národa nebo čehokoliv.

Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou
Korupce je závažným celospolečenským problémem, který zasahuje a ovlivňuje všechny vrstvy společenského života. Pokud jste se setkali s korupčním jednáním nebo třeba „jen“ s netransparentním jednáním státní správy či samosprávy, ať už ze strany politiků nebo úředníků, můžete nám to napsat prostřednictvím tohoto formuláře. My se Vaším podnětem budeme zabývat a dáme Vám zpětnou vazbu.