Uvolněná šedesátá léta byla inkubátorem z nějž vycházely svěží politické tendence, ale vyznačovala se i rozmachem ve sféře umělecké. Ještě před tím, než veškeré ideály skončily pod pásy tanků, byl v Liberci díky jedinečné rezonanci lidí z oblasti kultury a osvíceného vedení radnice odstartován projekt, který po kulturní stránce vyšvihl Liberec na úroveň světových metropolí.

Odvážná výstava nespoutaného umění ve veřejném prostoru s lakonickým názvem Socha a město, byla zahájena v červenci roku 1969. Po Liberci bylo rozeseto 46 skulptur a plastik. V plejádě umělců, jakými byli Olbram Zoubek, Vratislav Karel Novák, Aleš Veselý a další, byla i Eva Kmentová, která předvedla svůj skoro až surrealistický objekt Brána snů. Dílo nalezlo své místo v kontrastu současné a staré architektury – mezi Lázněmi, Muzeem a pavilonem F LVT od architekta Miroslava Masáka. Sekundovala mu kineticky pojatá Motýlí křídla od Jiřího Nováka.

Letos, kdy si připomínáme padesát let od kultovní výstavy, se jedna půle Brány snů stala s největší pravděpodobností obětí vandalů. Mušlový vápenec při dopadu nevydržel a rozpadl se na několik kusů. V pondělí 7. ledna, byla událost nahlášena policii a nyní se šetří.

Doufejme, že současné vedení města, které působí na rozdíl od svých výše zmíněných předchůdců ve snazší době, se postará o odbornou rekonstrukci tohoto výjimečného výtvarného počinu a k výročí padesáti let od výstavy Socha a město, se Brána snů stane symbolickým vstupem do sekvence „devítkových výročí“, nad kterými bychom se měli v naší zrychlené současnosti alespoň na chvíli pozastavit a popřemýšlet nad odkazem našich předků, který je dodnes studnicí neotřelých ideálů i pro naší občas váhavou současnost.

Jindřich Gubiš, Spolek za estetiku veřejného prostoru