Týden pod Ještědem: Kmotři? Nikoliv. Jen pijavice

Pojem „kmotr“ dostává v českém kapitalismu na frak. Neprávem. Kmotr byl čestný a ctihodný titul pro člověka, který si je zasloužil, byl důvěryhodný a měl respekt. Novodobí „čeští kmotři“ nejsou a nemají nic z toho. Jsou to jen pijavice na tělech společnosti.

Stát se kmotrem nebo kmotrou byla veliká výsada, čest i odpovědnost. V dobách feudální nesvobody, kdy vedle šlechty vládly často hlad a války, kmotr při křtu slavnostně přísahal, že se stane ochráncem a oporou křtěného dítěte, a to v případě, že ztratí rodiče nebo se jen dostane do úzkých.

Rodiče novorozence tak pečlivě vybírali, kdo se kmotrou či kmotrem (z latinského commater – spolumatka) stane, protože mu svěřovali do rukou to nejcennější, co rodiče mají – osud svého dítěte.

Dnes se v Českých zemích pojmem kmotr označuje druh podnikatele, lépe snad (abychom nekřivdili skutečným a poctivým podnikatelům) podnikavce, který získává všemožné, často i nezákonné, výhody a zisky kvůli svým korupčním a klientelistickým vazbám na politiku a politiky. Zejména na občanské demokraty, byť kmotři stojí i za jinými stranami.

„Český kmotr“ odkazuje spíše než na křesťanskou tradici na slavný román Maria Puzza Kmotr, který líčí osudy mafiánského dona v USA na pozadí dějin 20. století. Jenomže i Puzzův Vito Andolini, později dle svého sicilského rodiště přejmenovaný na Vito Corleone, je osobou budící respekt, mající své zákony a hranice a hlavně starající se o svou, italo-americkou komunitu.

Samozřejmě jde o literární poetiku a mafiánskou romantiku, protože skutečné dějiny americké Cosy Nostry, které Puzza inspirovaly, jsou úplně jiné, ale o to teď nejde. Čeští kmotři, respektive „političtí podnikatelé“, jak sami sebe nazývají (Roman Janoušek) nemají s kmotrovstvím skutečným ani s tím romanticky mafiánským nic společného. Naopak.

Chovají se jen a jako paraziti, pijavice, které nevynechají žádnou příležitost, jak své okolí vysát bez ohledu na to, jaké škody mu způsobí. Dvacetiletá vláda ODS, respektive jejích kmotrů v pozadí, v Liberci a obrovské dluhy, finanční i vnitřní, které po nich zůstaly, budiž toho příkladem.

Aktuální případ restitučního skandálu, který se probírá u pražského soudu, je v lecčem signifikantní pro české kmotrovství i českou justici, jakožto celý český stát a polistopadovou společnost. Skupina „politických podnikatelů a kmotrů ODS“ – pražští Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička a liberecký Petr Syrovátko ze Syneru – vyloudila ze státu na 1,5 miliardy korun skrze kšefty s restitučními nároky, podle žalobce dokonce z třetiny zfalšovanými (bavíme se o půl miliardě!).

Zároveň je pěkné, jak se všichni tito „podnikatelé“ stojící za ODS sešli při jedné hostině na státní účet. Také se nejedná o nějaký případ z „divokých devadesátek“, ale kauzu pár let starou (2011-2015) z doby, kdy na Pozemkovém úřadě v Praze vládli hoši a holky z liberecké ODS.

Souzeni jsou ovšem jen úředníci, kteří to dovolili. „Kmotři“ Janoušek, Hrdlička a Syrovátko mohou zůstat v klidu i s penězi, které z kapes daňových poplatníků vytáhli. Na prosto absurdní situace. O to absurdnější, že jistě část z nich použijí, jako vždycky v minulosti, na posílení svého politického vlivu, zejména skrze strany, jako je ODS, které pak budou tvrdit, že stát je špatný hospodář a že je třeba trestat ty nejchudší, kteří údajně zneužívají veřejných peněz.

 

 

 

 

 

 

Subscribe
Upozornit na
12 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou