V Liberci rekonstrukce bazénu úsporná nebude. To, co jsme slýchali před volbami či krátce po nich, už neplatí. Vedení města představilo rekordní sumu, za kterou by se měl oblíbený Švancerův bazén na Tržním náměstí přestavět. Na co si ale dát pozor, ukazuje nejlépe historie stará v Liberci sotva pár let.

Málokdo si vzpomene, jak se naprojektovala přístavba současného bazénu za cca 400 milionů, byť již tehdy lidé věci znalí říkali, že ty peníze by se měly dát spíše do rekonstrukce starého bazénu, který to již tehdy potřeboval jako sůl. Celá zakázka měla i politickou dohru, když ji tehdy čerstvý primátor Jan Korytář odmítl podepsat a musel se po zákulisních dohodách poroučet.

Náš Liberec již tehdy ukázal, že celá stamilionová zakázka (spolu s další – rekonstrukcí lázní na galerijní objekt) byla v rukou jedné party kolem místní stavební firmy. A to od začátku do konce. Myslíte si, že teď to bude jinak? To, že cena rekonstrukce se za pět let zvedla z 350 milionů (2016) na celých 700 milionů (2021) dává tušit, že se jedná o tentýž nebo aspoň velmi podobný rukopis…

Asi nejhorší a nejuvěřitelnější zpráva ale přišla z Prahy. Vrchní soud osvobodil i úředníka, kterému loni nižší instance napařila 7 let ve vězení za největší restituční podvod v dějinách. To, že byl osvobozen podnikový právník, není tak znepokojivé. Hrozné je na tom něco úplně jiného.

Celá věc byla, jak rovněž ukázal Náš Liberec již před šesti lety, od začátku v rukou pražských i libereckých kmotrů ODS. Političtí podnikatelé jako Roman Janoušek, Tomáš Hrdlička nebo Petr Syrovátko ze Syneru si (opět) přišli na státním majetku k obrovským částkám, tentokrát dokonce skrze prokazatelný podvod, když se vyráběli vylhaní dědici prvorepublikového agrobarona Julia Bečváře.

Člověk nemusí být detektiv nebo právník, aby mu bylo jasné, kdo byl všeho iniciátor a kdo inkasoval podvodně získané miliony. Souzení úředníci? Možná ano, možná ne. Spíše jejich političtí šéfové dosazení do funkcí a hlavně zmínění podnikavci nad nimi. To, že nejsou stíháni a že jim takto nabytý majetek ani není zabaven, ukazuje, jak moc je tento stát nemocný. To zároveň vytváří podhoubí pro pořádný problém do budoucna, protože už nyní často křičí ti, kterým je demokracie leda tak na obtíž.

Vypadá to, že Starostové se nechtějí smířit se svou porážkou ohledně bytových družstev. Jak jinak si vysvětlit to, že opět předložili smlouvy, které podstatným způsobem omezují družstevníky v jejich právech ohledně vlastních bytů. Nehledě na to, že takové formulace podle některých právníků zavánějí až proti ústavností, zajímavá je jiná věc.

Je náhoda, že zrovna těm právníkům, které si město Liberec najme se zdá, jak je převod městských podílů nezákonný nebo že mají družstevníci mít pořádně svázané ruce? Navíc, když tady existuje x rozsudků soudů, včetně toho Nejvyššího, nebo stanoviska hned tří ministerstev, která mluví zcela opačně?

Dnes někteří ze zástupců Starostů či jim přidružené TOP 09 říkají: „Vidíte?! To my ne! To právníci..!“ Jenže ta účelovost, ve světle zmíněných výroků nezávislých soudů napříč celou republikou, z toho kouká jako sláma z bot. Posledních pár týdnů, když už je jasné, že družstevníkům jejich nároky ve smlouvách patří, to spíš vypadá, že si tu někdo chce dělat politické alibi…

Koncem týdne zahýbal libereckou politickou scénou i případ bývalého krajského předsedy Pirátů, který odstoupil z kandidátky, byť měl nemalou šanci usednout v Poslanecké sněmovně. Vadilo mu, že je na kandidátce s jedním politickým matadorem ze Starostů, proti němuž se vždy na lokální úrovni vymezoval i způsoby koaličních partnerů, kteří si Piráty začínají „vodit“ víc, než je jim milé.

Je to vždy věc osobních priorit, ale jedna věc je běžnému člověku tak nějak sympatická. Tedy, když někdo vlastní osobní integritu (a nelze si nevzpomenout na případ bývalého libereckého náměstka Jiřího Němečka, který se před půl druhým rokem zachoval podobně a rezignoval) nevymění za pohodlné a dobře placené místo v politice. Ať je z jakékoliv strany, takových gest je v české politice, ku její škodě, jako šafránu.