Ve čtvrtek zasedalo na radnici zastupitelstvo (kdysi?) slavného města Liberce. Námětů a témat z něj byla přehršel, nicméně dnes zde zmíníme jediný. Je totiž nejen podstatný, ale vypadá to, že by se mohl stát i jedním z leitmotivů blížících se obecních voleb. Je jím vztah města a kraje…
Ne, není to novinka. Za poslední roky jsme o něm psali vícekrát, ale vypadá to, že se povaha vztahu mezi dvěma samosprávami ustálila a stal se z ní úspěšný model. Úspěšný ovšem jen pro někoho. A město pod Ještědem tím někým rozhodně není.
O co na posledním zastupitelstvu šlo? Liberecký kraj chtěl pro své (nutno přiznat, že bohulibé) účely pozemky od města Liberce i od jeho jediného samostatného obvodu, od Vratislavic nad Nisou. Od Liberce pro rozšíření a zkvalitnění ploch letecké záchranné služby na libereckém letišti, od Vratislavic pozemky pro vybudování centra péče pro osoby s mentální retardací.
Potud vše v pořádku a asi by ani nebylo kolem všeho na zastupitelstvu „haló“, kdyby prostě nebyl uplatňován dvojí přístup. Zatímco Vratislavicím kraj zaplatí za pozemky tržní, v místě i čase obvyklou cenu, od Liberce dostane všechno pěkně zadarmo. A bez řečí. Tedy řeči měla jen opozice, ale kvůli síle koalice Starostů, ANO a ODS neměla šanci.
Možná to není nejlepší příklad, protože oba ty pozemky poslouží dobré věci, a pokud si je samosprávy předávají, není to nic proti ničemu. Jenže těch příkladů „vynikající spolupráce“ mezi městem a krajem bylo v Liberci za poslední čtyři roky už nějak moc.
Město odevzdalo projekt autobusáku s přiznanou dotací, protože si to pan hejtman přál. Dotace propadla a máme dál shnilé stavební buňky místo terminálu a pro smích všem do Liberce přijíždějícím.
Město odevzdá 100 milionů ze svých dotací na parkovací dům pro krajské, většinou přespolní úředníky, protože pan hejtman si to přeje. Co za těch 100 milionů v Liberci mohlo být užitečného, si každý umí představit…
Město kvůli stejnému parkovacímu domu posune tramvajovou zastávku, protože pan hejtman si to přeje. Liberečákům se zhorší kvalita místní MHD a projdou se, ale když si to přeje pan hejtman…
Město odevzdá kraji své rodinné stříbro – zoo a botanickou zahradu, protože pan hejtman si to přeje. Dokonce se neudělal ani odhad směňovaného majetku, a to je nad slunce jasné, že šlo o stovky milionů, potažmo miliardy. Liberec se tak navíc připravil o možnost čerpat dotace a utvářet podobu a tvář svých Lidových sadů.
Těch příkladů je více a proklamovaná „vynikající spolupráce“ mezi krajem a městem už pomalu připomíná feudalismus a vztah pána a kmána. V Liberci i na kraji vládnoucí Starostové měli skrze své vynikající volební výsledky a silnou pozici na radnici i na kraji možnost ukázat, jak to s onou spoluprací myslí. Ukázali. Možná se jim to ale ve volbách vrátí jinak, než čekali.