Evropské dotace představují velkou možnost na zkvalitnění života ve městě a kraji. Jenomže jak to tak bývá, kde bývá dobrý úmysl a veliké prostředky pro jeho naplnění, je tu i nemálo snah o jejich zneužití a vlastní obohacení se.
K největším problémům patří potřebnost projektů, jejich nestandartní výběr a posouzení či řádné projednání či spíše neprojednání s občanskou veřejností. Klíčovým momentem je přijmutí evropských dotací za to čím jsou – společným statkem široké občanské veřejnosti.
Rozdělení stovek milionů korun z Evropské unie se realizuje skrze Regionální operační program NUTS II Severovýchod (ROP SV). Liberec patří do tzv. superregionu, spolu s Hradcem Králové a Pardubicemi. ROP SV si klade za cíl zvýšit atraktivitu regionu pro investice, podnikání a život obyvatel, a to právě skrze evropské dotace. V období 2007 až 2013 šlo čerpat více než 671 mil. EUR (více než 16,5 miliardy korun).
Nositelem ROP v Liberci je Integrovaný plán rozvoje města (IPRM). Jedná se komplexní dokument města, který zachycuje cíle rozvoje města, jež jsou současně i prioritami IPRM. Obsah zaměření IPRM se prolíná všemi strategickými cíli Strategie rozvoje SML (Statutárního města Liberce). Plán se týká oblastí podpory vědy a výzkumu, vzdělávání a rozvoje sociální integrace, zlepšení životního prostředí, lepší situace v dopravě a její bezpečnosti včetně rozšiřování parkovacích míst, cyklostezek a úpravy pěších stezek a chodníků, řeší i úpravu veřejných prostranství a zanedbaných území…Zastupitelstvo města Liberce schvaluje dokument, soupis jednotlivých dokumentů, a to vlastních i soukromých, které doporučuje ke schválení.
Poslední slovo v celém procesu má Regionální rada ROP SV, v jejímž výboru jsou krajští politici z každého kraje celého superregionu. Zásadními problémy, se kterými se projekty v Liberci potýkají jsou například nejasná majetková struktura příjemců. To se týká třeba společnosti Iberus, která je zapsaná na tzv. anonymní akcie na doručitele a není tedy jasné, kdo je konečným příjemcem nemalé veřejné podpory – evropských dotací. Za tuto společnost navíc jedná někdejší zastupitel za ODS a za korupci odsouzený Jiří Zeronik. Nikdo z vedení města, ani z ROP SV v tom přitom problém nevidí.
Propojení těch, kteří výběrová řízení připravují s firmami, které nakonec zakázky získají. Například v případě kontroverzních zakázek na přestavbu libereckých lázní a bazénu se na realizaci veřejných zakázek podíleli lidé (jako úředníci, členové hodnotící komise nebo právníci připravující smlouvy), kteří jsou či v minulosti byli spojeni s podnikatelkým prostředím firmy Syner, která pak získala zakázku na bazén a jako subdodavatel se podílela i na rekonstrukci lázní.
Dalším z problematických jevů jsou například přísné a konkretizující kritéria, která jsou v zadávacích podmínkách. Často je firma, která pro město výběrové řízení v rámci outsourcingu zpracovává udělá tak těsná, že jim může vyhovět jen několik málo firem. Nezřídka odpovídají hospodářským, technickým i jiným výsledkům vítězné firmy. Důsledkem je, že se ve finále do soutěže přihlásí omezený počet zájemců, což má negativní důsledek ve výšce konečné ceny. Kdyby bylo uchazečů více, cena by byla nižší a veřejná kasa by ušetřila.
Potřebnost jednotlivých projektů a naslouchání veřejnosti, je rovněž otazníkem i vykřičníkem v jednom. Zatímco liberecká veřejnost opakovaně volá po záchraně nejstaršího libereckého kina, secesní Varšavy a politici před volbami lhali voličům, že to bude jedna z priorit, po volbách bylo vše jinak. Na Varšavu se nedostalo, ale podporou desítek milionů si mohl být jistý podivný projekt anonymní firmy Iberus, která v rámci narychlo založené obecně prospěšné společnosti bez praxe a zkušeností chce propagovat geotermální energii nebo další investice do sportovního areálu u Tipsportarény, kterou spravuje společnost ze stáje S group holding (Syner). Podobně jako Varšava dopadla rozpadající se hřiště a tělocvičny u škol. Nelze se pak divit, že projednání jednotlivých záměrů na investice ve městě, se často odehrává až moc narychlo a až moc potichu.