Firma Syner naplno vstoupila do předvolební kampaně

Stavební společnost Syner, jejíž styky s libereckými politiky nechvalně proslavily město Liberec po celé zemi, se pustila do předvolebního boje. Na stránkách svých médií, které platí skrze Liberecký kraj i všichni jeho občané, spouští „vysvětlovací“ kampaň s pateticky normalizačním názvem „Neplkáme, makáme“.

Boj soukromého kapitálu o sféru veřejného prostoru (zejména pak veřejných financí) se tak v Liberci posunul zase o kousek dále.

Kampaň Syneru načasovaná před blížící se krajské volby má jasně viditelný hlavní cíl – znevěrohodnit kritiky propojení byznysu a politiky ve městě a způsobů dosavadního nakládání s veřejnými prostředky. Ač je zástupci stavebního gigantu nejmenují přesně, je do očí bijící, že se jedná zejména o současnou opozici v libereckém zastupitelstvu.

Propaganda za peníze občanů?

Syner se chce přinést řadu rozhovorů a článků  (doplněných televizními a streamovými spoty), ve kterých chce „uvádět na pravou míru“ témata, která čeří vodu liberecké politiky. Nakolik bude celá kampaň nákladná, ještě není jasné. Je ale možné, že ji nepřímo zaplatí ze svých kapes občané Liberce a Libereckého kraje.

Vlajková mediální loď Syneru TV Genus (sesterský Týden v Libereckém kraji je de facto její intergální součást) nefunguje jako standartní médium na trhu (např. téměř absence reálné reklamy, vyjma na mateřský Syner), ale je do veliké míry závislá na dotacích od veřejného sektoru. Jen pro Liberecký kraj vytváří pořady i noviny diskutabilní kvality, nicméně všechno toto za nemálo milionů ročně. Svého času měla TV Genus i svůj finanční zdroj na liberecké radnici, když dostávala z kanceláře primátora Jiřího Kittnera (který ji přitom v 90. letech spoluzakládal) na „televizní propagaci“ necelý milion korun ročně. O financování médií společnosti Syner přineseme v budoucnu podrobnější informace.

Proti zatahování do politiky skrze její ovlivňování?

Spuštěnou kampaní chce oficiálně Syner „…vrátit značku Syner tam, kam náleží“ a zároveň „…nechce dělat žádnou politiku“. Nicméně je to právě tato společnost, ze jejíhož prostředí přišla do liberecké politiky nemalá řada významných politiků. Nejedná se jen o přítele majitelů firmy, někdejšího ekonomického ředitele Syneru a pozdějšího dlouholetého primátora za ODS Jiřího Kittnera. Ze Syneru nebo z firem „kolem něj“ (dceřiné společnosti a podobně) přišlo do libereckého zastupitelstva nejméně osm dalších politiků, převážně z ODS, ale i jiných stran. Někteří další politici v minulosti pak měli a mají se Synerem významné obchodní vztahy.

Propojenosti mezi Synerem a libereckou politickou reprezentací se v minulosti několikrát věnovala i celostátní média nebo mezinárodní organizace Transparency International. Syner v minulosti sponzoroval i PR kampaně jednotlivých kandidátů, jmenujme například Primátorský den solidarity, kde vedle jiřího Kittnera naposled zazářil i někdejší kandidát občanských demokratů na hejtmana Radim Zika.

Do dnes také není vyřešená otázka, zda firma Syner přispěla částkou 400 000 korun Unii pro sport a zdraví, malé straně a tradičnímu spojenci ODS (její předseda Jiří Veselka dnes spolu s Jiřím Kittnerem šéfují krajské nemocnici, oba se dostali do funkcí bez výběrového řízení).

Tenkrát jako tehdy

Za zmínku stojí i styl a dikce celé kampaně, která se rozjíždí. Ústřední postava médií společnosti Syner, ředitelka Alena Roubalová v podobném duchu vytvářela firemní žurnalistiku i před Listopadem 1989. Tehdy byla zaměstnána jako redaktorka (a posléze i na vedoucí funkci) v podnikovém stranickém tiskovém orgánu Komunistictické strany Českoloslovenska jednoho významného podniku, který působil na Liberecku.

V onom někdejším „Hlasu autobrzd“ se rovněž vulgárně lidovým způsobem pranýřovali kritici tehdejšího režimu. Stejně jako dnes, i tehdy se na stránkách firemního listu dělila společnost na ty, co „makají“ a na ty, kteří jen „plkají“. Jen tehdy těm, kteří jen „plkali“ a opravdu „nemakali“, vadila společensko – ekonomická situace Československa nebo podepisovali dokumenty jako „Několik vět“. Marxisticko-leninské zásady demokratického centralismu vystřídal svobodný trh, ale rétorika a ostouzení kritiků stávajícího systému zůstaly stejné.

Bude jistě nadmíru zajímavé sledovat, jak se „vysvětlující kampaň“ nejznámější liberecké firmy vyvine. Nemálo současných předních společenskovědních myslitelů (jmenujme prof. Jana Kellera) varuje, že ohrožení demokratického vývoje dnes nepřichází ze strany „veřejného“ (státu a podobně). Ale naopak – veřejný prostor, jako přirozené místo tvorby demokratických zásad a hodnot, je ohrožen právě „soukromým“ (velkými zájmovými skupinami, které si z veřejných statků udělaly zdroj svých příjmů a de facto se je snaží ovládnout a částečně se jim to již povedlo). Prostředí severočeského Liberce, jako by jim, již léta, dávalo za pravdu.

Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou
Korupce je závažným celospolečenským problémem, který zasahuje a ovlivňuje všechny vrstvy společenského života. Pokud jste se setkali s korupčním jednáním nebo třeba „jen“ s netransparentním jednáním státní správy či samosprávy, ať už ze strany politiků nebo úředníků, můžete nám to napsat prostřednictvím tohoto formuláře. My se Vaším podnětem budeme zabývat a dáme Vám zpětnou vazbu.