Pozoruhodná volební marketingová zkratka ve vlastních řadách

S jistým překvapením, řekl bych až s vykulenýma očima, jsem si pozorně přečetl článek pana Jaroslava Tauchmana ze dne 14.1.2013, nazvaný: Prezidentská volba – dvě hlavy téže hydry. Jakkoli rád si provokativní články pana Tauchmana občas přečtu, tenhle mě trošku šokoval, zejména i v tom, že je umístěn na tomto zajímavém webu, který ve svém názvu nese označení „občanský a protikorupční“ a objevují se tu někdy velmi pěkné články, byť jsou vždy v jistém slova smyslu „ideologicky zabarvené“.

Tedy pastelkou Čmeláka a Změny pro Liberec. Ale to vcelku nevadí. Je to politický web určitého uskupení, které se v mnohém velmi jasně, opravdově a pěkně snaží aktivně ovlivnit politické dění, rozhýbat občanskou společnost a upozorňovat na nekalosti, korupci a rozkrádání. Je to velmi potřeba.

Je tu řada dobrých článků o konkrétních klientelistických skupinách z řad ODS nebo ČSSD. Můžeme zde sledovat poměrně důsledné mapování chování lidí např. z ODS, kdy normálnímu člověku už vůbec nedochází, jak strana, která v očích voličů prohrává jedny volby za druhými, včetně těch regionálních, nemá ani tu nejmenší tendenci nějak reflektovat své počínání a s arogantní setrvačností se veze dál (i přes své kauzy) po kolejích bezohledné „podnikatelské politiky“. V podstatě totéž dělá i ČSSD. Od 90. let zlatého věku divokého podnikání bez jakýchkoli morálních, etických a právních zábran, tvoří tyto dvě největší české politické strany jeden politicko-ekonomický kartel, tedy onu pomyslnou „hydru“.

Od dob opoziční smlouvy je tento kartel v podstatě ustaven a uznán vrcholnou politickou reprezentací, od 2.1.2013 je právně legalizován po přesně promyšlené amnestii Václava Klause. Bylo by tedy fajn, kdyby prezidentské veslo mohl převzít nejlépe ten druhý otec zakladatel tohoto kartelu, Miloš Zeman. Slušelo by se tak. Již velmi dávno skončila nenápadná hra na „levici“ a „pravici“. Již dávno se veřejný prostor z obou stran zprivatizoval do jedné „soukromé firmy“. Nebo tedy, abych držel výraz pana Tauchmana, soukromé „hydry“. A potom je mi jasně srozumitelné, kdyby se třeba kolem prezidentské volby napsalo, že Klaus a Zeman jsou dvěma hlavami jedné hydry. Jenže, takhle se ten článek pana Tauchmana nejmenoval. Místo Klause se na místě druhé hydří hlavy totiž ocitl Karel Schwarzenberg.
 

Proto jsem tedy naprosto nevěřícně zíral na řádky Našeho Liberce, které se tam objevily právě v článku pana Tauchmana 14.1. Když jsem si nakonec přečetl závěr, že není rozdíl „mezi Milošem Zemanem a Karlem Schwarzenbergem. Dvě hlavy téže hydry. Dvě zla, z nichž v důsledku ani jedno není menší. Proto se jistě najde nemálo těch, kteří, neovlivněni reklamním volebním cirkusem, odevzdají protestní neplatný hlas“, zalapal jsem po dechu, byť je to jeden z názorů v demokratické společnosti.

Považuji to za naprosto neuvěřitelnou a extrémně nedotaženou myšlenkovou zkratku, kterou pan Tauchman prostě jen tak bez ladu a skladu uplácal z jednotlivých jmen a názvů (Schwarzenberg, Bakala, Kalousek, Topolánek, arogantní a asociální Nečasova vláda, Becherovka, Drábek, Šiška, hydra, tunelování…..atd.). V podstatě reklamní slogany, podle kterých by si člověk v obchodě mezi regály volil ten zaručeně nejlepší prací prášek, nikoli prezidenta České republiky. Pan Tauchman přitom takovou reklamní kampaň ve svém článku kritizuje, a k tomu ještě dodává, jak je česká veřejnost zase jednou terčem takové reklamy a marketingu. Avšak česká veřejnost vůbec není hloupá a lidé si docela dobře dokážou najít svůj vlastní pohled na věc. A následně vyjádřit svůj názor. Třeba nakonec do uren naházejí prázdné lístky (proč hned protestní?), anebo také ne, ale rozhodně k tomu nepotřebují „moudrá“ a zkratkovitá doporučení. Nebo také osvícené zhodnocení, třeba že „několik procent dostaly i dvě kandidátky, které jistě volila řada opravdu slušných lidí s dobrou vůlí i nadějí v srdci – Táňa Fischerová a Zuzana Roithová“.

V reklamách to tak opravdu chodí. Opravdový muž si koupí tenhle holicí strojek, opravdová žena tenhle jogurt. Slušní lidé s dobrou vůlí si kupují mléčnou čokoládu Naděje v srdci, dnes ještě hnědší a čokoládovější. Zklamalo mě, že takhle to chodí nejen v reklamě, ale i na tomto webu, který jinak slouží dobré věci a vydatně podporuje občanskou společnost, odvahu nebát se, mluvit, zasahovat do věcí, tedy samostatnost a nezávislost na zaběhaných pořádcích. Z jiného úhlu pohledu však tento web může vést i k posilování odvahy pro extrémní, polarizované, štěpící a zbytečně partyzánské tendence, které potom zase v prostředí demokratické politiky a jejích zákonitostí nemohou lépe uspět a stávají se zbytečnou konfliktní plochou.

Ale nic nelze uspěchat. V politologické teorii se říká, že když se společnost mění z totalitní na demokratickou, trvá to zhruba dvě generace, tedy kolem 2×20 let. V prvních dvaceti letech se transformují a ustanovují demokratické instituce, od politických stran, svobodných voleb, až po vymahatelnost práva, nezávislé soudy a nejrůznější zpětné kontrolní mechanismy. Demokratické instituce a jejich systém potom teprve existují. To je vše. Teprve v dalších dvaceti letech se stávají principy demokracie stavem mysli občanů. Teprve potom je možné tyto principy začít pořádně kultivovat a opravdu naplňovat.

Po přečtení článku pana Tauchmana se mi zdá, že by to přesně tak mohlo platit a ukazovat se i na tomto pěkném webu.

Petr Moos – psycholog, Liberec

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
K článku zveřejněnému dne 13. 6. 2024 na webu s názvem „náš Liberec“ (k nalezení na adrese https://www.nasliberec.cz), provozovaném spolkem Revue Sever, z.s., s názvem
Nejdříve je třeba zdůraznit, že Základní síť sociálních služeb v Libereckém kraji je třeba upravit a zrekonstruovat. Za celou dobu existence krajů nebyla základní
Vedení statutárního města Jablonec nad Nisou si je vědomé toho, že cena za pozemky u přehrady v lokalitě Tajvan je vysoká. V této výši ji majitel pozemků
Náš Liberec přináší znění dopisu historika umění a architektury Pavla Karouse, kterým se obrací na zastupitele města Liberec ve věci výstavy Socha a město