Volby do komunálu se blíží a tak začínají politická prohlášení a exhibice nabývat na síle. Patosu i trapnosti přibývá měrou vrchovatou. Není od věci srovnat tyto exhibice s realitou, se kterou často mají společného jen pramálo. Tento týden se v Liberci povedly minimálně dva majstrštyky, a to zrovna politikům, kteří jinak ve svých prohlášeních transparentností a bojem s korupcí jenom září. Hejtmanu Martinu Půtovi a jeho spolustraníkovi a kandidátovi na primátora Michalu Hronovi.
Začněme na krajském zastupitelstvu, které se odehrálo v úterý 3. června v posunutém termínu, uzpůsobeném návratu hejtmana Martina Půty (STAN) ze Spojených států amerických. Na závěr samotného jednání se o slovo přihlásil i Miroslav Kroutil, někdejší zaměstnanec Libereckého kraje, který upozornil na podezřelé čerpání evropských milionů, které je nyní věcí šetření policie.
Padouch nebo hrdina, (po volbách) všichni jedna rodina
Ještě před dvěma roky, pár týdnů před krajskými volbami, tehdy opoziční (a ve volbách poté vítězní) Starostové pro Liberecký kraj v čele s Martinem Půtou či Michaelem Canovem ukazovali Miroslava Kroutila jako vzor čestného úředníka, který se nebál postavit se tehdejší prohnilé vládě (a tiché koalici) ČSSD a KSČM. V médiích i vlastních předvolebních novinách se jej zastávali a (právem) pranýřovali oranžovou-rudou krajskou vládu, která nejen podivně nakládala s dotacemi, ale neváhala se mstít člověku, který na toto upozornil a požadoval patřičné kontrolní kroky.
Jenže uběhly dva roky. A z druhdy opozičních pánů a dam se stali pánové a dámy vládnoucí. A ti potřebují mít klid na práci, dohodnout se všemi, navíc když i ředitel krajského úřadu je z tehdy tolik nenáviděné sociální demokracie. Ale tohle asi nepochopil Miroslav Kroutil, který zůstal ve svých názorech a postojích konzistentní. A to vadí, to se nemá a takový člověk je už jen na obtíž.
A tak, když měl v úterý Miroslav Kroutil vystoupit, zavelel hejtman Martin Půta (který to po hříchu nedůstojně omluvil tím, že Miroslav Kroutil podal trestní oznámení na ROP Severovýchod, kde i on zastává funkci a proto se cítí podjatý..) a transparentní Starostové pro Liberecký kraj, spolu s někdejšími prohnilými sociálními demokraty a komunisty opustili kvůli Miroslavu Kroutilovi jednací sál ve shodě najednou až láskyplně bratrské.
Někdejší nepřátele nyní v objetí našli nepřítele většího, společného – někoho, kdo to s bojem proti korupci myslí vážně a své postoje nemění podle volebních výsledků. A co bylo před dvěma lety? Kdo by se ptal? Zase tak jako by jednací sálem krajského zastupitelstva zazněla písnička: Když voliče lapají, hezky mu zpívají…
Hlasitá rezignace neslyšitelného bojovníka
Michal Hron, kandidát na primátora za Starosty pro Liberecký kraj, s velkou pompou a halasem rezignoval ze své funkce v krajské protikorupční komisi. Předvolební, předvídatelný krok pak odůvodnil jednotlivými tezemi, které by mu snad šly věřit, že je myslí upřímně, kdyby nebyly v tak ostrém kontrastu s jeho dosavadní politickou praxí.
Michal Hron zjistil, že protikorupční komise nepožívá důvěru rady. To ji ale nepožívala nikdy, stačí vzpomenout, jakou hysterii vyvolal právě u jeho stranických kolegů, ale i zastánců ODS nebo ČSSD požadavek na její vznik a kolik klacků pod nohy se jí snažili tito všichni házet. To, proč do ní Michal Hron šel, by se jevilo jako záhada, kdyby nebylo jasné, jakým stylem ji bude opouštět.
Ani ten vznik komise se kandidátu Hronovi nelíbil, prý nemá rád dohody „ve stranických sekretariátech“. Nemá je rád ale asi až nyní, protože nelze například nevidět jeho roli při zákulisních dohodách před třemi lety, kdy byla odvolávána z liberecké radnice Změna pro Liberec a reinstalována ODS a do význačných funkcí její členové (Jiří Kittner do čela krajské nemocnice atd.).
Michal Hron se také nemůže smířit s tím, že protikorupční komise přijala dva konkrétní návrhy od organizací Oživení a Krajské protikorupční pracoviště, které jdou za zdejší krajskou radou. Ale za kým jiným by měly jít? Za radou Jihočeského kraje? Je také zvláštní, že protikorupční komisi je vyčítáno vše – že údajně nic nedělá a když dělá, tak, že dělá. Nelze nevidět, že jde jen a jen o vyčítání o sobě. Ale do vlastních řad se podle Michala Hrona zřejmě střílet nesmí. To je pak prý (bůhví proč?) klientelismus.
Potencionální liberecký primátor Michal Hron se nezapomněl pochválit, jak již 25 let bojuje s korupcí. Věřme mu to, jen se musíme zeptat: kdy že to bylo, že o tom nikdy nebylo ani zbla slyšet? Možná v devadesátých letech, kdy měl Michal Hron na starosti, coby náměstek primátora Jiřího Drdy (ODS), privatizaci městského majetku? Ale ta také nijak slavně nedopadla. A kde byl Michal Hron v posledních zhruba patnácti letech, kdy se stala městská radnice, už ani neskrývaně, pobočkou zdejší stavební lobby a Liberec se stal synonymem pro korupci?
Avšak dost možná leitmotivem Hronova odcházení z protikorupční komise byla snaha účelově poplivat renomované neziskovky, které jsou v ní účastny. Přitom Transparency International, Naši politici, Oživení, tedy organizace, které dlouhé roky proti korupci, na rozdíl od Michala Hrona (který sám dobře ví, jak obcházet výběrová řízení, ze kterých mu pak plyne prospěch), něco skutečně dělají, již při vzniku komise jasně deklarovaly, že o žádné granty žádat nebudou. Právě pro své účastenství v komisi.
Michal Hron to moc dobře ví, jen je potřeba si patřičně hlasitě zalhat a plivnout, tak jako to dělají zastánci a tvůrci starých (nejen) libereckých pořádků, kteří naše město přivedli tam, kde je a proti nimž i Michal Hron už čtvrt století vede svůj neviditelný a neslyšitelný, ale v časech předvolebních o to urputnější boj.