Jeden kraj, jedna Změna, jeden Korytář

„Já Vás nastrkám do různých funkcí. Vy všichni mě ale budete na slovo poslouchat. Protože beze mne jste úplné nuly, nebýt mě, nikam byste se nikdy nedostali, ničím byste nebyli“.  

Taková v principu byla a je filosofie lídra Změny  v zastupitelstvu Libereckého kraje Jana Korytáře.

A zpočátku to tak i fungovalo. Do rady Libereckého kraje byli zvoleni čtyři Janem Korytářem pečlivě vybraní zástupci Změny. Samotný Jan Korytář zůstal jako správná šedá eminence v pozadí a okamžitě po konání rady nebo dokonce přímo v jejím průběhu dostával zprávy o tom, co se děje. A běda, když by bylo něco jinak, než on by si přál. Když rada Libereckého kraje schválila jednomyslně návrh na snížení odměn zastupitelů, rozhodl promptně Korytář, že to tedy ne, že se odměny naopak zvýší. A vyděšení členové rady popřeli sami sebe a na zastupitelstvu doporučili pravý opak toho, na čem se předtím shodli na radě, jen aby byl ctihodný Jan spokojen.

Tři ze čtyř radních za Změnu Josef Jadrný, Alena Losová a Ivana Hujerová však přestalo bavit býti Korytářovými loutkami. Přestali si nechat schvalovat co smí a nesmí, začali uvažovat samostatně a odmítli například zablokování oprav Českolipské nemocnice či výstavby heliportu. Postupně se tak stali pro Jana Korytáře vyvrheli, a za vydatné pomoci vlastního stranického média, tvářícího se oficiálně jako protikorupční web, i vyvrheli pro veřejnost.

 Řvoucí menšina, tichá většina

Nikdo se však nezabýval jistým nesouladem mezi  obrazem mikropartičky ztroskotanců Změny sedících v radě Libereckého kraje pod vedením Josefa Jadrného (který Jan Korytář za pomoci stranického média usilovně vytvářel), který jedná proti vůli klubu Změny a tím, že týž Josef Jadrný je předsedou tohoto klubu.  Kdo ho tam zvolil? A jak je možné, že ho klub za jeho zrady neodvolá? Přitom příčina byla jednoduchá a logická. K podpoře Jadrného křídla ve Změně respektivě proti praktikám Korytáře se postupně vyprofilovali i další zastupitelé Změny  Ivan Kunetka, Vladimír Opatrný a André Jakubička. Čtyřčlennou menšinu však takový detail nezajímal  a nestydatě mluvili jménem Změny v LK jako celku.  Naproti tomu šestičlenná většina neměla dost vnitřní síly  bouchnout do stolu a ukázat aktivně, že oni jsou tou většinou v krajské Změně.  A tak vysílali jen tiché (ale o to více jasné) signály v naději, že si je někdo přečte. Krásně se to ukázalo při odvolávání Zuzany Kocumové.  Jak si může každý na straně 20 zápisu ze zasedání zastupitelstva LK přečíst: „Mgr. Korytář – Konstatoval, že klub ZpLK se nebude účastnit hlasování o odvolání Zuzany Kocumové z funkce statutární náměstkyně hejtmana.“ Ve skutečnosti se však 6 z 10 zastupitelů zvolených za Změnu tajného hlasování zúčastnilo, což i při započítání odchodu Ivany Hujerové z klubu ZpLK znamenalo většinu (5 z 9). Tento zásadní signál si však nepřečetl téměř nikdo. A tak se prakticky ve všech médiích vytvářel obraz jak zlí Starostové dali návrh na odvolání Změnařky Zuzany Kocumové proti vůli Změny.  Nyní dal klub Změny resp. jeho tichá většina návrh na jmenování radního na zdravotnictví svého člena Andrého Jakubičky. A jak reagovala řvoucí menšina? „Většina jsou zrádci, naše svatá menšina  nesouhlasí a vystupuje z koalice.“       

   
Likvidace vnitřních nepřátel je to nejdůležitější

Likvidace vnitřních nepřátel, ztroskotanců, samozvanců a zaprodanců  je otřesnou kapitolou prakticky všech totalitních režimů.  Zdaleka nejen Trockij, Slánský či strýc Kim Čong-una by mohli vyprávět, kdyby tedy mohli. U nás se naštěstí již nepopravuje, nejsme v totalitním režimu a jde jenom o jedno politické hnutí a o jeden kraj. Ale i tak. Jan Korytář (a jeho médium) bez skrupulí dává najevo jak (nejdříve Josef Jadrný, pak tři radní za Změnu nyní již celá šestice) zradili za funkci a mrzký peníz z ní, jak ztroskotance, samozvance a zaprodance zničí, jak si již ani neškrtnou. Asi si opravdu již ani neškrtnou. Ale právě proto, že se dokázali se svými názory postavit proti  svému do té doby neotřesitelnému guru, přestože věděli, že se tím politicky do budoucna vyřídí, si však nezaslouží slova opovržení ale naopak uznání.

Ing. Michael Canov, 1. místopředseda Starostů pro Liberecký kraj

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Dne 21. března 2013 vydal OVÚS MěÚ Chrastava (dále jen „prvoinstanční orgán“) v přenesené působnosti rozhodnutí, kde nařídil majitelce odstranění závad její závažně poškozené
TRANSPARENCY INTERNACIONAL hodnotila transparentnost financování senátní volební kampaně mj.v senátním obvodě Liberec s těmito výsledky (školní známky 1=výborná, 5=nedostatečná):
Dosavadní praxe životnosti hejtmanů v Libereckém kraji připomíná spíše prostředky na jedno použití. Hejtman posloužil, hejtman může (musí) jít.  Nelze říci, že dosud nikdy
V naší republice vznikly kdysi logické správní části zvané okresy tvořené zpravidla větším městem a menšími městy a obcemi, které se k němu logicky