Politická krize na liberecké radnici, která má svůj původ v zákulisních intrikách i nevyspělosti některých jedinců ve vedení města, nabývá groteskních rozměrů. Vedle nikoliv vtipné šaškovitosti primátora i dalších se ale pod vší vrstvou hádek a falešné slušnosti ukazuje a začíná být krásně čitelné, kdy a kým byly rozdány karty.
O tom, že celé Babišovo hnutí nebylo od počátkem žádným uskupením profíků ze soukromé sféry a supermanažerů, kteří jdou nezištně pomoci veřejnému sektoru, ale že se do něj navezla celá plejáda jinde neuplatnitelných se kariéristů, mluví nejrůznější příběhy z všech koutů české vlasti. Nově i z Liberce, kde byla především díky neudržitelnému a věrolomnému chování primátora Tibora Batthyányho vyházena na dlažbu celá organizace.
ANO se ukázalo jako jasný destabilizační prvek liberecké politiky, o tom dnes už pochybuje málokdo. A nejde jen o permanentní nevhodné a nedůstojné chování primátora Batthyányho. Stačí si vzpomenout na primátorovu aktivitu kolem kina Varšava, kde se místním nadšencům podařilo sehnat do městské kasy přes padesát milionů korun, což se Batthyánymu podařilo málem zničit, aniž by pochopil podstatu problému. A podobných příkladů, kdy neznalost a neschopnost spojené s nafouknutými rameny škodila městu, je více. Podivně divoké primátorovi počiny jako lobbing za hazard nebo rozpačitě amatérská solo akce pronájmu Ještědu slovenské firmě s kontroverzními majitely známými z tamní kauzy Gorila také zrovna nevyzníbají, že jim jde hlavně o blaho města a jeho občanů.
Je taky zajímavé sledovat, kdo se nyní za primátora, který si svým chováním podřízl větev sám pod sebou i pod (bývalým) libereckým ANO, jako jediný hájí. Nepřekvapivě jsou to média Syneru, té zlé firmy, ze které si Tibor Batthyány udělal před pouhými dvěma lety volební heslo, když sliboval voličům, jak bude čistit Synercity. Ale po volbách bylo všechno jinak a podnikatelské kruhy kolem Syneru, včetně například Jiřího Kittnera dnes nemají většího miláčka než Tibora Batthyányho, pro kterého pějí kadiš již od Vánoc.
Ovšem tradičně nejrozkošnějším momentem liberecké politiky je hra na slušnost. Primátorovi a jeho věrným vadí, že se jim za zády dohaduje nová koalice, kde jednání vede jejich partner Změna pro Liberec. Nečestné a nesportovní, prý. Takovému rozhořčení by se šlo věřit, kdyby to nebyl právě Batthyány, který svým podrazem na koaličního partnera, když se zase za jeho zády dohodl s opozicí na odvolání náměstkyně za Změnu, celou otevřenou krizi, již předtím bobtnající, odstartoval.
Podobnou veselohru před voliči hrají i Starostové pro Liberecký kraj, tradiční strážci okresní morálky pod Ještědem, zároveň ale mistři v intrikách. Prý se nikomu za zády nejedná. Ovšem jak kdy, jak s kým a jak proti komu. Byli to právě Starostové, kteří se s Batthyánym a někdejším ANO na odvolání Hrbkové dohodli.
Ostatně Starostové mají v podrazech na své koaliční partnery bohatší historii než kdo jiný a není těžké uhodnout, z čí hlavy po krajských volbách Batthyányho zákeřné chování vzešlo. Nejdřív intrikařit a pak se tvářit jako morální giganti, to je také, nejen starostenská, tradice.
Na hru na slušnost doplatila asi i samotná Změna, která se dlouhé měsíce bála proti Batthyánymu svéráznému vystupování, kdy právě do ní si zvykl se svými novými kamarády jako je Jiří Kittner, kopat nejvíce. Možná kdyby si Změnaři silou svých hlasů bouchli do stolu dříve, bylo by dnes všechno jinak. Ti kdo mají v krvi podraz, mísí se jim totiž často se zbabělostí.
Ale kdyby ani v politice neexistuje. Jisté je, že se teď ze všech stran dočkáme přímo lavin slušnosti a oceánů snah upřímné starosti o město a jeho budoucnost. Je ale vždycky dobré to porovnávat s realitou. Není slušnosti bez pravdy.
Jaroslav Tauchman