Nejdiskutovanější politickou otázkou těchto dní je, snad krom potencionálních změn na radnici, pronájem Ještědu na čtvrt století kontroverznímu slovenskému miliardáři. Město totiž moc peněz po hospodaření ODS nemá. Ale zapomíná se na to, že má co na prodej. Arénu.
Aréna je spojena s výrazně klientelistickým prostředím, které v Liberci panovalo a stále do značné míry panuje od devadesátých let. Je stavebním vrcholem a symbolem úzkých vazeb mezi politiky a zdejší stavební lobby, vykřičníkem, který se dává za ostudné označení Liberce jako „Synerov“.
Aréna vznikla v návaznosti s tím, jak město přišlo o zlatonosnou spalovnu v době, kdy vlajka volného trhu suverénně válcovala kolbiště české politiky. Politici (převážně z ODS, dnes někteří ze Starostů pro Liberecký kraj) ostudně nechali vyhandlovat finančním a stavebním skupinám obrovský městský majetek, aby v městu zůstala aréna, na které vydělávají zase ti samí lidé, spojení se Synerem. Městu to žádný prospěch nepřináší, naopak.
Možná by nebylo od věci zbavit se této koule na noze, která tíží městskou kasu a nechat vplout ty, kteří si zvykli na veřejných financích vydělávat miliony a miliardy do vod svobodného podnikání. Ať si ji koupí dnešní nájemce a majitelé hokejového klubu nebo někdo jiný.
Jenže: v posledních měsících primátorování Jiřího Kittnera byla Aréna posvěcena S group holding koncesní smlouvou na pěkných dvacet let, což jim zdejším největším podnikatelům zaručuje nejen provozování oblíbeného koníčka, ale i podnikání s tučnými výnosy na úkor města. Prostě volný bez veřejné podpory, ale jen pro ty druhé…
Kdo ale bude mít odvahu koncesní smlouvu vypovědět? Hokej je oblíbený sport a nahněvat si místní syndikát, to se také každému nechce. Před volbami nebo těsně po nich to vykřikují mnozí, ale po volbách bývá jinak. Krásný příklad je dnešní primátor, který před volbami na billboardech bojoval se SYNERcity, aby pak někdy až panáčkoval (například v Severočeské vodárenské), až to hezké není.
Jediným kandidátem, kdo může mít odvahu to udělat je Změna pro Liberec, tradiční nepřítel zdejšího syndikátu. Ale ani od nich zatím žádný návrh na prodej arény, která táhne městský rozpočet pro cizí potěšení ke dnu, nevzešel.
Přitom zisky z arény by šly jistě hodně do stovek milionů a zalepily díry nejen na svazích Ještědu. Ten by pak mohl zůstat ve výlučném majetku města a generovat mu další nemalé zisky. Rakousko, kde jsou sjezdovky většinou v majetku obcí, které na nich bohatnou, budiž příkladem. Ostatně: nemají se politici starat o to, aby bohatlo město (a tedy i jeho občané) a ne jen pár investorů, jak tomu bylo dosud?
Nebyla by to lehká právní bitva, koncesní smlouva byla sepsána tak, aby se betonový vlk nažral a městská koza se sotva udržela na nohou. Ale pokusit se tu smlouvu vypovědět, zbavit se obřího závazku a naopak získat prostředky, které jsou tak potřeba jinde, by za to stálo. Nehledě na tu hysterii, kterou by to spustilo.
Jaroslav Tauchman