Oslavy státu, který byl jen chvíli

Dnes je to 100 let, co byla vyhlášena Československá republika. Stát, který je dnes zbytečně idealizovaný, ale i tak si zaslouží vzpomínku. Nehledě na pitvoření se politiků, kteří se na ni jen snaží zviditelnit.

V našem městě, tehdy ještě ani ne 40ti tisícovém Reichenbergu, který se táhl zhruba od vlakového nádraží po Lidové sady („Velký Liberec“, jak jej známe, vznikl až o více jak 20 let později za nacismu) říjnového vyhlášení republiky moc nadšení nevyvolalo, snad jen mezi českou menšinou.

Konzervativní a nacionální síly sudetských Němců v čele s Rudolfem Lodgmanem von Auenem dokonce na Československé republice nezávislý stát Německé Čechy (Deutschböhmen) se sídlem v Liberci, který ale vydržel sotva do Vánoc 2018, kdy byl obsazen československým vojskem. Vznik ČSR nevítali ani liberečtí socialisté, kteří ji ale během 20ti let vzali za svou a bránili ji později před nástupem nacismu, za což také později jako první, označeni za „vlastizrádce“, zaplatili.

První republika byla ke svým menšinám přísná, nelaskavá a nevnímavá. Ale nebyla nespravedlivá. Byla a chtěla být moderním demokratickým státem, který všechny etnické skupiny respektuje, nešikanuje a garantuje jim svobodný a rovný přístup ke státu i demokratickému zřízení.

Neznamená to, že neměla své obrovské problémy, zejména ty sociální, které na ni dopadly se světovou krizí kapitalismu a znovu zapálily požár nacionalismu, který nakonec sežehl i tehdejší mladý stát. Ačkoliv si zbídačení celých vrstev obyvatel již dnes těžko umíme představit, vývoj (nejen) československé demokracie, který pro jeho druhé největší etnikum, sudetské Němce, znamenal totální a absolutní přimknutí se k hydře nacismu, je do dnešních dní varováním.

První republika měla i své stinné stránky, jako bylo rozkrádání státu a obrovská míra korupce, která jen nahrávala totalitním kritikům. Nemálo bylo tehdy, jako dnes, politiků, kteří se před veřejností dojímali nad republikou a demokracií, ale jejich cílem bylo bobtnání osobních kont. To se příliš nezměnilo ani dnes.

Symbol ČSR, prezident Tomáš Garrigue Masaryk při oslavách vzniku republiky v roce 1931, nově objeveném projevu z Národního shromáždění, řekl: „Nebudeme si zastírat fakta, že jsou u nás lidé, kteří svého veřejného postavení zneužívají k tomu, aby bez práce pohodlně žili a bohatli. Žaluje se právem na korupci. Je-li někdo korupčníkem nebo spojencem korupčníků, je v zájmu státu, aby byl odstraněn. Je-li ještě k tomu politicky činným, je to dvojnásob nutné.“

Jak se tato slova rýmují s chováním těch, kteří si dnes přesvědčeného socialistu Masaryka berou ve štít a budují si na úctě k němu svoje politické PR, ale chovají se zcela v rozporu s jeho heslem „Nebát se a nekrást“? Lze se právem domnívat, že prezident Masaryk, při své humanistické, ale nikoliv nebojovné nátuře, vzal na takového hejtmana Libereckého kraje, který v těchto dnech před kamerami denně vysadí snad 20 stromů republiky, ale má na kontě pořádný korupční průšvih, karabáč a hnal ho svinským krokem.

Pitvoření se politiků kolem jakýchkoliv oslav, je vždycky bizarní a zcela pravidelně ukazuje jejich historickou negramotnost a falešnou úlitbu voličům. V Liberci je takovým absurdním příkladem na jedné straně pojmenování parku v centru města (spolu s odhalením patřičné busty) po posledním příslušníku zdejšího šlechtického rodu, který ostentativně ignorovali liberečtí prvorepublikoví demokraté němečtí i čeští, aby se v tomtéž parku vysadila lípa republiky.

 Ale přes všechen ten neupřímný cirkus a jarmark historické marnosti, je  třeba si První republiku připomínat. Přes všechny její neduhy, vlastenčení, problémy a nepravosti, pořád to byl stát, který učil, že demokracie je důležitější než bezbřehý kapitalismus a že humanismus nesmí ustoupit populistickému nacionalismu. A to je dnes znovu po čertech aktuální problém.

Subscribe
Upozornit na
guest
53 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou